Valkýra
„Již několik měsíců čekám na odpověď, která možná vyřeší můj problém. Severská mytologie: Krásné a neohrožené bojovnice, které si vybírají duše padlých válečníků. Když utichnou zbraně na bojišti, tak se otevře nebe... Na okřídleném koni přichází bytost. Dívka, která je tak krásná, ale nebezpečná, že dostala jméno: Valkýra. Dívka v plné zbroji, která bere,,statečné" do WALHALLY. A právě proto jsem se rozhodl, že požádám někoho, kdo bude schopen zachytit krásu Valkýr na plátno... Dlouho jsem hledal osobu, která bude ochotna Valkýru namalovat.“ „Když se muž bojí ženy, nebojí se žena ničeho na světě." G. Basile Konečně přišel e-mail, který mně sděloval, že můj obraz je hotový, připraven k okamžitému odběru.
Text: „Dobrý den, zasílám foto obrázku, který jsem vytvořila podle Vašeho přání. Jenom doufám, že kresba odpovídá Vaší představě, která byla v popisku mojí práce. Hotový obrázek je možné vyzvednout v ateliéru - viz. přiložená adresa. S pozdravem L.B."
Po dalším e-mailu domlouvám datum, kdy tedy přijedu pro obraz.
V domluvený den stojím před domem, který opravdu vypadá na ateliér umělce. Trošku mně budova připomíná foto-studio. Zvoním... Po chvilce otevírá dveře ŽENA, která mně přivítá úsměvem ve svojí tváři. Stisk ruky. „Tak jste dorazil pro kresbu?“
„Ano!" odpovídám.
„No, to mě těší."
Prostě taková paní Profesorka z gymnázia.
„Tak pojďte, pojďte!“
Vstupuji do přízemí budovy, kde moji pozornost upoutá množství kostýmů - šatů, které napovídají, že jsem opravdu v ateliéru. Profesorka zpozoruje, že moje oči bloudí zvídavě po prostoru.
„Tak půjdeme nahoru!“ řekne rázně.
Pomalu stoupáme po schodech, kde se zastavíme u zavřených dveří. Za dveřmi se určitě skrývají plátna, které zachycují i moji Valkýru. To bude překvapení.
„Kávu?“ zeptá se. „No, raději čaj. Děkuji."
Paní „profesorka" zapne konvici.
„Tedy, víte vůbec, co mi dal ten váš obraz práce?“ řekla otráveně.
„Ale... vždyť jste souhlasila."
Profesorka se suše zašklebí.
„Co tohle má znamenat?" říkám hlasitě.
„Drž tu svoji hubu!" pronáší rozkaz.
„Prosím?"
„Ty si myslíš, že budu ztrácet čas s nějakou Valkýrou? Teď poznáš bojovnici!“
Profesorka najednou vytáhne kapesník, který mně ruku přiloží na obličej. Hlava se okamžitě zamotá. Konvice cvakne. Když moje tělo padá k zemi, tak ještě vnímám ďábelský smích. Otevírám oči a zjišťuji, co se mně vlastně stalo. Zrakem bloudím po místnosti, kde ležím svázaný provazy na zemi. Tak tohle čekalo za dveřmi. Pane Bože... Tohle je přeci mučírna! Ta ŽENSKÁ je úchylačka. Slyším kroky, které se nebezpečně přibližují.
„Hele, tak chlapeček se probral! Tak se podívej na skutečnou Valkýru!“
Paní profesorka je oblečena v černé kombinéze, která se blýská na dálku. Boty má vysoké, téměř pod kolena. Takový anděl pomsty. Paní mě chytne za vlasy, uštědří facku.
„Chtěl jsi obraz božské bojovnice? Teď uvidíš, co znamená slovo bojovnice, čubko!“ Ďábelský smích. Teprve tedˇ si uvědomuji, že ležím spoután na zemí úplně nahý... Profesorka najednou přijde s hořící svíčkou, kterou nakloní na moje tělo. Když horký vosk dopadá na moji hrud, tak křičím, přímo řvu bolestí. „Ty jedna mrcho!" křiknu.
„Ale taky tě vezmu dole!“
Horký vosk cítím na svém penisu.
„Nééé...Nechci!"
„To ti stačí!“ říká profesorka. Vosk na těle pomalu ztuhnul.
„Už jsi někdy kouřil čuráka?“
Zavrtím hlavou.
„Né? To je taková škoda!“
Kouknu na profesorku, která drží v ruce umělý penis.
„Otevři tu hubu!“ poruší.
V ústech mám okamžitě „uměláka", kterého musím poníženě kouřit. „Taková malá děvka…ovšem každá děvka šuká!“
„Já ale šukat nechci."
„Drž hubu! Asi to nechápeš, ale jsi pouze MOJE hračka!“
Paní profesorka mě násilně opírá o lavici, přičemž mám vystrčený zadek. „Pořádně ti vyšukám prdel, děvko moje!“
Marně se bráním...
„Buď v klidu!“ křikne na mě.
Cítím tlak v análu, který pomalu narůstá. Ach, co to je?
„Vidíš, děvko, nakonec budeš spokojen!“
Paní profesorka píchá můj zadek umělým penisem.
„Můj Bože, dost!"
Její přirážení mě dohání k šílenství. Začínám škubat celým tělem, nekontrolovatelně křičím... Profesorka přestává píchat můj zadek.
„Tak to vidíš, děvko! Moje péro ti nakonec chutnalo!“ Hlasitý smích putuje celým prostorem ateliéru.
Obraz tedy nakonec nemám...
Ale čekal mě zážitek, který může člověk prožít, když potká skutečnou Valkýru.
