Jak vnímám BDSM
Úvod
Po 78 návštěvách ve studiu paní doktorky Lenky Křížové v roli otroka Madam Aradie a po společných rozhovorech u kávy jsem nabyl mnoha zkušeností a poznatků a prošel jsem nějakým vývojem, až jsem dospěl k tomu, že bych mohl zformulovat vlastní úvahu o tom, jak vnímám BDSM. Myslím, že po 24 letech od našeho prvního setkání je už načase.
Dále budu pro paní doktorku používat pojmenování Aradia. Toto jméno se mi líbí a používám ho i jako oslovení v naší běžné komunikaci.
Označení BDSM beru jako vžitý pojem, a tak ho budu i nadále používat, ačkoliv podle mě ve skutečném životě nemá zřetelně dané hranice. Nic není černobílé a existuje nespočet odstínů vnímání stejné situace, stejné reality. Já nabízím svůj pohled.
Historie mých zkušeností aneb Jak jsem začal vnímat BDSM.
To, že existuje nějaké BDSM jsem začal vnímat ve druhé polovině 90. let. Tehdy se tomu tak neříkalo. Znal jsem to pod pojmem sadomasochismus. V orientaci mi pomáhaly časopisy NEI Report, Flirt, Pervers a Markýz. Z literatury začala být dostupná díla Markýze de Sade, Venuše v kožichu Leopolda von Sacher-Masocha a také román Příběh O od Pauline Réage. Nejvíc na mě zapůsobil rozhovor s Lenkou Blažejovou v televizním pořadu Tabu. Zjistil jsem totiž, to není fikce s herci a úchyly, ale realita se skutečnými lidmi. Tenkrát mě vůbec nenapadlo, že se s ní někdy setkám.
Do té doby jsem už při masturbaci nebo před ní, jako stimulaci před vyvrcholením, intuitivně využíval sadomasochistické techniky a představy. Zjistil jsem totiž, že když masturbuji, tak mi takové praktiky přinášejí větší vzrušení, snáze dospěji k orgasmu. Začínal jsem s tím, že jsem si svíral varlata a penis mezi stehny, podvazoval jsem si šňůrou nebo gumičkou penis, varlata nebo celé genitálie, spoutával a přelepoval jsem si je lepicí páskou, tu jsem pak strhával a vytrhával jsem si s ní chlupy, dával jsem si na šourek, předkožku a na penis prádelní kolíčky, a představoval jsem si nahé ženy, které jsou bičované a mučené jako ve středověku, hlavně představa ženy zavěšené za ruce a bičované přes prsa mě nejvíc vzrušovala.
Uspokojoval jsem se nad časopisy a pornofilmy na videokazetách. Tehdy jsem zjistil, že co se vyskytuje v mých fantaziích, je i ve fantaziích jiných lidí, dokonce to provádějí, a že způsob, jakým se uspokojuji, používají i jiní lidé.
Z toho, co jsem se dozvěděl, jsem si uvědomil, že součástí mé povahy je sadomasochismus, a že to, co provádím, jsou praktiky BDSM.
Můj postoj k teoriím a studiím
K teoriím s vysvětlením původu sadomasochistické orientace a perverzních fantazií se stavím skepticky. Myslím, že je lze v praxi těžko ověřit. Nesouhlasím se zjednodušujícími odkazy na dědičnost, prvotní zážitky, kompenzaci role šéfa a podobně. Nemám na to však odborné vzdělání, abych byl oprávněn to zpochybňovat.
Spíš si myslím, že si to člověk vypěstuje z životních zážitků od samotného začátku a že se formuje celý život. A vrozené dispozice, pokud existují, to podpoří. K tomu přispívají spouštěče, myslím tím individuální situace nebo podněty, které mohou ten dřímající potenciál aktivovat. Tak to tedy vnímám u sebe.
Tak kde se vlastně ve mně vzaly sadomasochistické fantazie? A co mě přimělo je realizovat?
První vzpomínky a podněty
Úplně první, co pamatuji, je, že jsme jako děti ve školce chodili do domečku na hraní na zahradě. Tam byla holčička jako doktorka. Chodili jsme k ní jako do ordinace a ona nás prohlížela.
Další zážitek jsem měl jako malý kluk. Hráli jsme si na indiány. Zajatce jsme spoutávali a přivazovali ke stromu. Matka mě jednou přistihla, když jsem měl kolem penisu uvázanou prádelní šňůru. Ostatní utekli a já jsem od ní dostal nařezáno. Nepamatuji si, že by mi něco k tomu vysvětlila. Držela mě za ruku a bila mě přes holý zadek, pořád jsem měl tu šňůru na penisu. Držela mě, nemohl jsem bránit, a bila mě, i když jsem brečel.
Matka mě občas trestala bitím. Nechápal jsem, jak mi to může dělat moje maminka. Nedokázal jsem jí to odpustit.
Někdy kolem mých deseti let byla u nás v létě na zahradě moje starší sestřenice asi třináctiletá, už docela vyvinutá, v bikinách. Stála na žebříku, česala ovoce a nechtěla mě na své místo pustit. Rozzlobila mě, snad mě i škádlila nebo se mi vysmívala, a já jsem jí z nedostatku argumentů v hádce plácl někam na stehno pod okraj kalhotek, protože jsem výš nedosáhl. Okamžitě na mě žalovala, a já to nemohl popřít, protože na stehnu jí zůstal červený otisk mé dlaně. Samozřejmě jsem zase dostal na zadek a měl jsem vztek, protože to bylo před jejím očima a už jsem na to byl dost starý. Vnímal jsem to jako velké ponížení a nespravedlnost. Ale ten otisk mé dlaně na její nahé kůži mě fascinoval a doteď si ten pohled pamatuji. Také si pamatuji, jak mívala na kůži stehen a těla husí kůži. To mě přitahovalo.
Pubické ochlupení jsem poprvé viděl, když jsem ještě nevěděl, co to je, když jsem si jako chlapec hrál na zemi a ke mně přišla teta v plavkách. V rozkroku kolem okraje plavek měla černé chlupy. V té době jsem žádné chlupy neměl a nevěděl jsem, že v takových místech na těle jsou chlupy.
Pamatuji si také na svůj první výron semene. Konkrétní věk k tomu přiřadit nedokážu, ale ještě jsem neměl pořádné pubické ochlupení, možná začínalo růst. Tehdy jsem si roloval horní a dolní okraj trenýrek tak, že vzniklo něco jako tanga, a ve zbývající látce zůstal sevřený tehdy ještě nedospělý penis. Ten se ztopořil a měl jsem příjemné pocity. Jednou jsem pocítil takovou svíravou bolest v kuličkách a proudění v penisu. Na trenýrkach se objevil mokrý flíček. Když jsem si je stáhl, zjistil jsem, že pod předkožkou, která mi tenkrát ještě nešla volně stahovat, mám bílou hmotu, která vypadala jako hnis, který vytekl z penisu. Bál jsem, že mám nějakou nemoc nebo že jsem si ublížil, ale nikomu jsem se s tím nesvěřil. Bál jsem se, že budu muset vysvětlovat detaily a že budu přinejmenším pokárán.
Později jsem podobné pocity jako při prvním výronu zažíval při náznacích erotiky ve filmech, nebo když se tam objevila nahá žena, alespoň její prsa. Moc se mi to líbilo, ale obával jsem se, že to ze mě vyteče a promáčí mi to kalhoty.
Podobné to bývalo později, když jsem s dívkou tančil ploužáky. Když jsme se objali, tak se mi stavěl. Styděl jsem se, že to pozná, když se ke mně tiskne. Možná se tak tiskla právě proto, že to cítila. Měl jsem hrůzu z toho, že při tanci s ní spontánně vyteču, ale moc se mi to líbilo. Býval jsem z toho rozrušený.
Občas se mi poštěstilo vidět filmy jako Angelika nebo Kladivo na čarodějnice a číst román o Čachtické paní. Scény, kde se objevily nahé ženy, bičované nebo mučené, mě vzrušovaly. Stejně tak, jako když jsem četl o tom, jak Čachtická paní píchala jehly dívkám do prsou. Také se mi líbilo vidět, jak se ženám zařezávají do kůže části oděvu jako třeba okraje punčoch do stehen nebo šňůrky a okraje bikin, pásky podprsenek a gumičky a lemy kalhotek.
Hezky to vystihla paní doktorka Křížová v jedné své úvaze:
"Například u většiny sadomasochistů a fetišistů se jejich představy projevují už v dětských hrách, při výběru literatury a filmů a to naprosto podvědomě, aniž by si vůbec zpočátku byli schopni definovat svoji sexuální orientaci."
Ještě jednu velmi nejasnou vzpomínku mám. Možná úplně první. Měla by být reálná, protože ji mám v hlavě už od dětství. Ve velmi raném dětství jsem podstoupil chirurgický zákrok, myslím si, že to bylo uvolnění předkožky penisu nebo uzdičky jazyka. Později jsem dlouho chodil na logopedii, protože jsem měl vady řeči. Možná jsem prodělal oboje. Nemůžu si to ověřit, protože rodiče už nežijí. Ale pořád mi v hlavě zůstává ten pocit hrůzy. Když mě za nohy a ruce připoutali k lůžku těmi rezavě hnědými řemeny. Pak jsem snad dostal anestezii nebo šlo jen o vyšetření.
Matka mě často strašila, že když budu zlobit, tak přijede sanitka a přijdou si pro mě zřízenci v bílých pláštích, nasadí mi svěrací kazajku a odvezou mě do polepšovny. Stupňovala to tím, že říkala, že už jedou, že už stojí před domem. Vždy když jsem pak viděl sanitku, bál jsem, že si jedou pro mě.
Jednou jsem viděl prostěradlo se stopami matčiny menstruační krve. Zdůvodnila to tím, že jí v noci štípl komár. Bál jsem se pak usínat v místnosti, kde je komár, aby mě také tak strašně nepoštípal.
Kvůli své výchově a vadám řeči jsem měl snížené sebevědomí, hlavně v dospívání. Stresovalo mě vystupovat na veřejnosti.
Sebevědomí a asertivitu jsem získal až v dospělosti s nabytím životních zkušeností.
Prostředí mého dětství a mládí
Narodil jsem se na počátku šedesátých let. Naše rodina žila na vesnici. Otec se do výchovy nezapojoval. Fyzicky pracoval v zaměstnání i doma. Býval unavený a citově zdrženlivý. O výchovu se starala matka. Snažila se, ale příliš blízký a laskavý vztah jsme neměli.
V té době se sexualita skrývala, vzdělávání v tomto směru bylo nulové. Jediné informace ve vyšších třídách školy spočívaly v tom, že jsem se dozvěděl, že při pohlavním styku se počínají děti a že je rizikový kvůli šíření nevyléčitelných nemocí. Tyto protichůdné informace mi nedávaly smysl.
Moje sexuální vzdělávání a zkušenosti
První informace od ostatních dětí byly zkreslené, ale zřejmě mě nijak neovlivnily. Až teprve zážitek ze školy v přírodě v páté nebo šesté třídě mi uvízl v paměti. Všichni významně mluvili o tom, že jedna spolužačka má měsíčky. Šel jsem se s nimi podívat. Myslel jsem si, že mluví o nějakém cukroví. Ale viděl jsem jen svlečené kalhotky se skvrnami. Nic hezkého. Ani jsem nevěděl, že je to menstruace. Do té doby jsem o menstruaci neslyšel. Rozhodně to nepřispělo k tomu, že bych zatoužil po tělesném orgánu, ze kterého teče krev.
Moje sexuální výchova spočívala v tom, že mi matka předala knihu s tím, že když mi něco nebude jasné, ať se zeptám. Samozřejmě, že jsem se nezeptal. V knížce nebyly fotky, jenom kreslené obrázky. Byla však napsaná jasně a srozumitelně. Konečně jsem dostal kvalitní informace. Kniha měla šedý přebal a byla od uznávaných amerických autorů nebo autora, ale jména si už nepamatuji.
Během školy jsem dospíval bez zvláštních zážitků. Oblíbenou zábavou, tedy vůči holkám dost neférovou, bylo zahnat o přestávce holku do kouta. Tam jsme jí obklopili a osahávali jsme jí prsa a sahali pod sukni. Tomu holky předcházely tím, že nosily kalhoty, ale prsa neschovaly.
Až na gymnáziu jsem měl vztahy s dívkami. Neměl jsem s tím problém. Myslím, že se holky v mé společnosti cítily dobře. Byl jsem zábavný, korektní, pozorný, a neotravoval jsem je a nechoval jsem se jako kretén. Ale netlačil jsem na pilu a spíš jsem byl ten, kdo se nechá sbalit.
Ačkoliv docházelo k různému stupni sblížení, úplný pohlavní styk jsem měl až v dospělosti, celkem se třemi ženami. Muži mě nikdy nepřitahovali.
Býval bych chtěl mít sex s mnohem větším množstvím žen, ale na ty, co jsem měl, mám jen hezké vzpomínky.
Můj vývoj, vztah k manželce a poznávání BDSM
S tehdy ještě budoucí manželkou jsem chodil během studií na vysoké škole v první polovině osmdesátých let. Po ukončení studia jsme se vzali. Neměl jsem potřebu své
sadomachistické sklony realizovat, protože mě klasický sex uspokojoval. Měl jsem ho hodně a nepotřeboval jsem hledat jiné formy. V tehdejší době a společenském prostředí žádné veřejné informace o BDSM, mimo těch, že jsou to úchylky, které se musí léčit, nebyly. Ani v soukromí jsem se s ním nesetkal.
Po mnoha letech společného života jsme si s manželkou vybudovali pevný vztah. V oblasti sexu jsme začali tradičními praktikami. Až po patnácti letech manželství jsem zjistil, že moje sadomasochistické fantazie lze realizovat. Když jsem se začal zajímat o to, jak to provést, dostal jsem se k Lady Aradii.
Se ženou občas experimentujeme, ale hranici tvrdého BDSM a perverzností jsme nepřekročili. Tedy, je věcí názoru, co je a co není perverzní. Děláme, jen co manželka akceptuje.
V době, kdy jsem navázal vztah se svou manželkou, jsem nevěděl, že bych mohl hledat partnerku s BDSM zaměřením, a ani já jsem nebyl tak výrazně BDSM vyhraněný. Mimoto tuším, že kdybych se při výběru životní partnerky řídil jen tímto jedním kritériem, tak by to neklaplo. Život je přeci jen pestřejší a kvality partnerů pro úspěšný život musejí být komplexnější.
Řešením pro mě tedy je, že věci, které přesahují limity mé ženy, realizuji s Lady Aradii. Bohužel bez vědomí mé ženy. Nejdřív jsem se bál jí to říct, že by to nepochopila. Nyní se spíš stydím za to, že bude zklamaná, že jí to tajím.
To poznávání a uvědomování BDSM totiž přicházelo postupně.
Jako dospívající chlapec jsem si vystačil jen s představami. V té době jsem ani nevěděl, jak vypadají genitálie dospělé ženy ve skutečnosti.
Později jako student jsem měl jiné zájmy. Hlavně jsem se snažil mít nějakou holku a usiloval jsem o běžný sex. Ten mě bohatě uspokojoval.
Až kolem třiceti, po několika letech manželství, jsem se běžným sexem nasytil. Už v něm nebylo moc, co objevovat. Tak jsem se dostal do poloviny 90. let a svoje autoerotické aktivity jsem začal rozvíjet směrem k BDSM. Zjistil jsem, že mě to uspokojuje a přináší nové zážitky a nový druh vzrušení. Že mi to dělá dobře. Když se mi naskytla soukromá chvilka, tak jsem se vzrušoval tak, že jsem si spoutával genitálie, hlavně lepicí páskou, cvakal jsem si kolíčky na předkožku, šourek a na bradavky. Později jsem si zkoušel kapat horký vosk ze svíčky na kůži a na genitálie. Také jsem si horkým fénem zahříval genitálie a podpaží, co nejvíc jsem vydržel. Nebo jsem si na genitálie pouštěl proud vody ze sprchy.
Pořád ještě mě ani nenapadlo stimulovat si anální otvor, ani sdílet takový zážitek s někým jiným.
Měl jsem za to, že to, co dělám, je úchylné, a že kdyby na to někdo přišel, musel bych se léčit. A kdybych šel za dominou, mohl bych za to jít do vězení. Ve filmech a ve zprávách bývalo BDSM spojováno s kriminalitou.
Teprve až po roce 2000 jsem svět BDSM začal vnímat jako součást společnosti a přestal jsem se ho bát. Moje potřeby přerostly skromné možnosti autoerotiky a měl jsem potřebu kontaktu s dalším stejně orientovaným člověkem, s nějakou opravdu dominantní, pokud možno atraktivní ženou.
A tak mě můj zdravý úsudek a snad i instinkt přivedl k Lady Aradii.
Vývoj mojí osobnosti, vztah k ženám a k mužům
O sobě si myslím, že mám klidnou a vyrovnanou povahu. Jsem sice přirozeným založením introvert, ale život mě naučil chovat se asertivně, když je to třeba. Mám analytické myšlení, dokážu posoudit situaci, hledat optimální řešení. O jednoduchých tvrzeních pochybuji. Jsem perfekcionista. Jsem kreativní a mám bohatou fantazii.
K rozvoji mé osobnosti přispěly nejen životní zkušenosti, ale i dlouholeté sportování, které rozvíjí vůli, cílevědomost, odolnost a mimoto i fyzickou kondici a tělesný vzhled. Nyní jsem ve srovnání se svými vrstevníky a dokonce i s většinou mladíků v perfektní fyzické kondici. Se svým tělem jsem spokojen a nestydím se za něj. Protože trávím hodně času na nudistických plážích a mezi naturisty, jsem zvyklý být nahý mezi jinými lidmi. Tyto zkušenosti mi také pozvedly sebevědomí, co se týká mého penisu. V mládí jsem se za svůj penis styděl, protože z pornofilmů a z chvástání jiných mužů jsem si myslel, že ohromné stojící penisy jsou normou. Až mezi ostatními nahými obyčejnými muži jsem zjistil, že můj penis je velikostí úplně normální, hlavně ve srovnání s muži mého věku nadprůměrný, a neskromně, avšak oprávněně, si myslím, že můj penis je krásný.
Na ženách mě přitahuje hodně věcí, nejvíc štíhlá postava, malá prsa, velké bradavky, také pěkné bříško. Speciálním fetišem pro mě je vyholené podpaží. Když se na něj mohu dívat, dotýkat se ho, líbat, dosáhnu vysokého vzrušení. Perverzní potěšení mi také přináší líbání ženského řitního otvoru. Přitahuje mě nahota.
Co se týká mužů, fyzický kontakt s nimi je mi nepříjemný. Jediným, koho jsem se dosud naučil akceptovat, je otrok Lady Aradie, který na některých mých lekcích vystupuje vůči mně v dominantní
pozici. Je pro mě ponížením přijímat od něho rozkazy a tresty. K tomu, abych to akceptoval, mi pomáhá, že při těch lekcích jsem v nucené roli ženy.
Na mužském těle mě přitahuje a vzrušuje jen penis. A také jsem poznal, že šukání penisem do zadku je příjemné a vzrušující. Skutečný živý penis žádné dildo ani vibrátor nenahradí. Na muži mě tedy přitahuje pouze to, co mi nemůže poskytnout žena. Všechno ostatní má, pro mě, žena lepší.
Ve fyzické blízkosti ženy mám příjemný až lehce vzrušující pocit, i když jde o běžný společenský kontakt. Když se těsně přiblížím k nějaké ženě, tak mám pocit, že mi čte v hlavě, jako bych měl komiksovou bublinu, co bych s ní chtěl dělat. Možná na to myslí stejně tak i ona.
V raném věku jsem býval spíš nesmělý, s nízkým sebevědomím. Ještě v prvních letech manželství bývala tím, kdo doma rozhodoval, moje žena. Nyní většinu důležitých věcí vyřizuji a rozhoduji já. V rozhodování míváme střety, protože jsme oba vysokoškolsky vzdělaní a v práci máme manažerské pozice, ale umíme najít řešení.
Úsilí dělat všechno, co nejlépe, ve mně často vyvolává frustrace. Psychický odpočinek pro mě představuje vytrvalostní sport. Protože stále něco řeším a rozhoduji ve většině životních situací, tak chvíle, kdy se nemusím o nic starat, kdy rozhoduje někdo jiný, jsou pro mě úlevou a relaxací. Rád občas převezmu roli podřízenou, ne však ponižující.
Ve spojení se sexuálním vzrušením nebo jako součást hry mi však ponižování přináší vzrušení nebo zvyšuje moje očekávání. Na veřejnosti je ale ponížení pro mě nepřijatelné a nesnáším ho a neodpouštím ho. Tedy ponižovat mě smí jen ten, komu to dovolím, a to v soukromí.
V práci, na veřejnosti, ve svém okolí jsem si vybudoval respektované postavení. Proto si své soukromí chráním.
Co pro mě BDSM znamená
BDSM tedy pro mě představuje variantu k obvyklému životu, něco jako paralelní život v alternativní realitě. Dokážu rozlišovat realitu od fikce. Uskutečňování fantazií, a to dost perverzních, je však opojné, návykové.
BDSM pro mě není póza. Není to ani můj životní styl. Nejsem na něm závislý, můžu bez něho žít, ale dělá mi radost a život s ním je pestřejší.
Když někdo klade neadekvátně velký důraz na jeden izolovaný aspekt života, je to známka toho, že něco není v pořádku. Chápu, že když je někdo závislý na BDSM, tak je zranitelný citově, společensky i ve vztahu.
Protože sadomasochistické zaměření je součástí mé osobnosti, je realizace BDSM praktik pro mě cestou, jak se uvolnit, užít si života, poznat jiné situace, dopřát si to, co nelze v běžném životě, realizovat své sadomasochistické fantazie.
Pro mě je sadomasochismus spojen s erotickou vyzývavostí a se sexuálním vzrušením a uspokojením. Musím tam mít vášeň, touhu, vzrušení, vyvrcholení.
Pro mě je důležitá předehra před lekcí. Týden rostoucího napětí, očekávání, touhy, obav, strachu, to rozechvění kdy se připravuji k odjezdu a pak vstupuji do studia. Co mě čeká?
V jedné své úvaze to doktorka Křížová výstižně popsala:
"U svých otroků jsem vysledovala v podstatě 4 fáze, které se neustále střídají. První fáze je fáze puzení. Člověk se přestává soustředit na práci, je podrážděný, cítí, že mu něco chybí. Normální sex ho už neuspokojuje anebo se uspokojí pouze tím, že zavře oči a myslí při sexu na možnou BDSM session. Má výkyvy nálad, někdy i deprese. Bere telefon, přemýšlí, zda se má nebo nemá objednat na lekci. Druhou fází je fáze realizace. Objednává se k domině, je vzrušen už rozhovorem s ní. Těší se na lekci. Lekce proběhne. Po fázi realizace přichází třetí fáze, fáze uvolnění. Někteří otroci popisují svůj psychický stav bezprostředně po lekci jako „vyčištění hlavy“, prudké odbourání napětí a stresu, jsou uvolnění, nabití energií. Cítí nesmírnou úlevu. Srovnávají to s adrenalinovým sportem. Poslední fází procesu je nástup výčitek a zahanbení. Stydím se za to, že jsem takový. Stydím, se, že jsem lhal své manželce. Byla to nevěra anebo ne? Většinou rychle opouštějí studio. Po čase se celý proces opakuje."
To u mě souhlasí, až na tu čtvrtou fázi. To jsem už překonal a srovnal jsem si to v hlavě. Po lekci u mě přetrvává nějaký čas euforie, uvolnění, dobrá nálada a chuť do sexu s manželkou, dokud se nevyčerpá energie nabitá při lekci. V dalším období probíhá obvyklý uspokojivý život, než začne zase působit touha po něčem intenzivnějším a nastane čas na další lekci.
Co pro mě znamenají lekce
Lekce pro mě tedy znamenají zpestření, hru na to, že jsem někdo jiný.
Dříve mi také pomáhal překonat zábrany pocit, že jsem k těm věcem vlastně přinucen. Teď už ty zábrany nemám. Vlastně si ty perverznosti sám vymyslím, a pak si nechám přikázat, abych je dělal. Provádět perverznosti sám od sebe vypadá úchylně, ale když mi to domina přikáže, tak to udělat "musím".
První lekce před 24 lety byly mírnější, zdaleka ne tak perverzní a promyšlené jako nyní. Jejich scénář byl v podstatě takový, že mě Lady Aradia měla jako hračku pro své pobavení, klasické schéma domina a její otrok. Byl jsem pasivní, vše bylo na ní, co vymyslí. Své fantazie jsem jí detailně nesděloval. I před ní jsem se za ně pořád styděl. Vycházela z toho, co jsem jí řekl při úvodním výslechu, a z toho, jak mě postupně poznávala. Někdy se trefila hodně přesně, někdy méně.
Toužil jsem ty lekce absolvovat, ale přijížděl jsem na ně vystresovaný. Měl jsem k ní velký respekt.
Před prvními lekcemi u Lady Aradie to bylo tak, že poté, co jsem si ji domluvil, tak těsně před ní jsem se jí bál, ale bylo pod mojí úroveň vycouvat.
Zpočátku jsem se i styděl za to, že se mi ztopořil penis. Přilezl jsem do mučírny po čtyřech, a když jsem se musel postavit s rukama za hlavou, tak mi stál. Prozradilo to na mě všechno. Byl jsem vzrušený a zároveň jsem měl strach. Měl jsem pocit, že mi vidí do hlavy.
Byla atraktivní. Bál jsem se, že si bude myslet, že s ní chci mít sex. Vlastně, to jsem chtěl a chci pořád. I když vysněný sex s ní nebyl ani důvod ani motiv, proč jsem si domluvil lekci, v tu chvíli by stačil její příkaz, a já bych ho splnil.
Později jsme přibrali do lekcí komtesy. To už měla Lady Aradia mojí plnou důvěru a odvážil jsem se do té své privátní zóny přibrat další, cizí osobu. Do té chvíle to bylo jen mezi mnou a Aradií. Ani pak jsem komtesám neříkal nic, co mě mohlo identifikovat.
Splnil se mi sen být bezmocnou hračkou dvou atraktivních dominantních a sadistických dam.
Postupně jsme přidávali na bolesti na perverznosti a lekce dostávaly jednoduché scénáře. Zkoušeli jsme různé zaměření. Vždy jsem chtěl, aby lekce byly stálé jiné a nezůstaly stereotypní. Také proto byly některé lekce s komtesou a některé bez ní.
Nyní už mají moje lekce předem připravené scénáře s prostorem pro překvapení. Jsou to v podstatě hry, ve kterých máme domluvené role. Je v nich hodně kreativity, perverze i bolesti.
V lekcích byly milníky, které znamenaly překročení aktuálních hranic a další rozvoj: první komtesa, první anální fisting, první pissing do úst, první jehly v bradavkách, první převlek za ženu, první felace penisu dominantovi a nakonec první polykáni jeho spermatu. Těch „poprvé" bylo mnohem víc. Vždy mě to stálo nějaké odhodlání, překonání zábran a odměnou bylo rozšíření zážitků.
Nyní přijíždím na lekce bez zábran, beze strachu, s očekáváním vzrušujících zážitků. Vítám každé překvapení. Každý stres, kterému jsem vystaven, umocní můj zážitek.
Co pro mě znamená Aradia
Na konci 90. se objevily legální pornočasopisy zaměřené na BDSM a také televizní pořad Tabu. Tam jsem poprvé viděl Lady Aradii.
Byly s ní také reportáže v oněch časopisech a inzeráty. V časopisech byly také reportáže a inzerce jiných domin. Ačkoliv to, jak se prezentovaly, vypadalo atraktivně a lákavě, cítil jsem, že při své prezentaci hodně tlačí na pilu, že jim jde hlavně o výdělek, a tušil jsem, že bych byl zklamán. Možná jsem jim křivdil, ale spolehl jsem se na svůj úsudek.
A tak jsem v roce 2001 zatelefonoval na číslo Lady Aradie z inzerátu v jednom časopise. Pamatoval jsem si jí z jejího vystoupení v televizním pořadu Tabu a působila důvěryhodně.
Při první návštěvě mi nejdřív připravila kávu a povídali jsme si jako dva normální dospělí lidé. Během první lekce formou výslechu a podle mého chování zjišťovala, co mě vzrušuje, jaké mám představy, preference, co snesu.
Také mezi lekcemi se mnou komunikovala a pracovala na tom, aby je vylepšila a přizpůsobila je podle mých představ.
Zkoušeli jsme různé věci. Narazili jsme přirozeně i na slepé uličky. Nyní společně vymýšlíme nové scénáře a víme, co nám vyhovuje.
Jen jednou, už je to dávno, jsem byl u jiné dominy. Nesedla mi. Měla ze mě respekt, když zjistila, že přicházím od Lady Aradie.
Za těch 24 let, co se známe, se náš vztah vyvinul v přátelství lidí, kteří mají společné zájmy a navzájem si rozumějí a dokonce se podělí i o své soukromí, což, myslím, právě dělá z lidí přátelé. Tedy to není pouze vztah domina - otrok, ani domina - klient. V rámci lekce jsou však pro nás tyto role pevně dané a tak nějak přirozené. Je štěstí, že jsme podobně naladěni. Také jsme narozeni ve stejném roce.
Když spolu komunikujeme, e-mailem nebo zprávami v mobilu, tak obvykle jako „normální" lidé, ale od chvíle, kdy se domluvíme na lekci, až do lekce, zaujímáme role otroka a dominy a podepisuji se svou otrockou přezdívkou. Často obě komunikace probíhají souběžně. Vlastně používám dvě osobnosti, bez problému v hlavě přehazuji roli otroka a skutečného já.
Co tedy pro mě Aradia znamená? Těžko to zformulovat. Je pro mě něco jako alternativní životní partnerka, nebo spíš průvodkyně alternativním životem. Díky ní mám spokojené manželství a nijak v něm nestrádám nedostatkem BDSM. Do určité míry jeho prvky manželka akceptuje a užíváme si je a extremnější věci realizuji s Lady Aradií.
Důležité je, že jí důvěřuji. Mohu s ní svobodně uskutečnit i ty největší perverznosti, které mě napadnou, takové, které bych se nikdy neodvážil přiznat ani veřejně ani svým blízkým. Nedokázali by to pochopit, protože každý má své myšlení nějak omezené, a záleží, jak ho trénuje, každopádně každý má své hranice. Myslím, že moje hranice jsou velmi široké.
Jak se cítím
V současnosti se cítím vyrovnaný, pozitivně naladěný, bez nadměrného stresu. Životni situace umím řešit. S partnerským životem jsem spokojený. Vybudovali jsme s manželkou širokou rodinu, ve které jsem šťastný. Užívám si výborný fyzický stav. Cítím sice nedostatek BDSM aktivit, ale jejich potřebu se mi daří alespoň částečně uspokojit.
Snažím se být nezávislý. Věnuji se sebezdokonalováni intelektuálnímu i fyzickému. Respektuji svobodu druhých. Mám rád věci pod kontrolou.
Vynaložené úsilí by mělo být kompenzováno relaxací. Jednou z možností relaxace je pro mě BDSM, hlavně v podřízené roli, kdy odpovědnost a vládu nad sebou přenechám někomu, komu důvěřuji.
Závěr: Jak vnímám BDSM
BDSM vnímám jako koření svého života. Tedy ne jako břemeno nebo prokletí, ale jako odměnu. Byl bych však raději, kdybych BDSM žil intenzivněji.
Ale pro to, aby člověk nalezl partnerský soulad pro trvalý život v duchu BDSM, musí mít velké štěstí. Život je komplexní, vyžaduje vyvážení mnoha kvalit a BDSM pozitivita není jediným kritériem, nehraje v něm hlavní roli. Pokud ano, tak se jedná o závislost, kterou člověk neovládá, ale ona jeho, podobně jako jiné závislosti.
Tak to vnímáním já. A každý to vnímá jinak, podle své osobnosti.
