Vyšetření prostaty
Zaklepal jsem na dveře ordinace. V ruce jsem držel pozvánku, že se mám dostavit na vyšetření prostaty.
Otevřela mi celkem pohledná lékařka v rudé latexové lékařské uniformě.
„Měl jsem se dostavit na vyšetření. Tady se píše, že prý je to povinné,“ začal jsem nesměle.
Lékařka se mi moc líbila a v kalhotách jsem cítil napětí. Navíc ta upnutá latexová uniforma s velkým dekoltem, kdy se její ňadra téměř drala ven!
„No, pojďte dál. Ale musíte se převléci do latexu. Všude je to samá viróza, nerada bych, abyste sem cokoliv zanesl,“ poručila mi rázně.
„Já ale nemám žádné zdravotní potíže,“ namítl jsem.
„Ale pane, rakovina nebolí! A ve vašem věku je prevence na místě. Jen se nebojte a pojďte dál,“ usmála se lékařka.
Převlékl jsem se do latexu. Ocas mi stál a přes latex to bylo vidět.
Lékařka se jen pousmála a začala mě osahávat.
„Musíme také vyšetřit prsa,“ vysvětlila mi a začala mi dráždit bradavky.
„Proč prsa?“ nechápal jsem.
Její doteky mě vzrušovaly.
„Nemyslete si, rakovinou prsu mohou onemocnět i muži,“ vysvětlovala mi a na bradavky mi připnula elektrické svorky a zapnula proud.
„Au to bolí,“ vykřikl jsem.
Aby mě uklidnila, píchla mi injekci. Navíc mi dala čichnout poppersu.
Byl jsem omámen a už mi bylo jedno, co se mnou bude dělat. Hrála si s bradavkami, potom mi prohmatala koule i stojící ocas, chvíli mě dráždila, chvíli mi způsobovala bolest elektrikou a mačkáním koulí a bradavek a nakonec mě položila na gynekologické křeslo a tam mě pořádně spoutala s vysvětlením, abych jí neutekl.
Potom mi nasadila plynovou masku a do ní mi opět dala na vatičce poppers. Prý, abych se lépe uvolnil. Pak následovalo vyšetření zadku. Nejprve prsty, potom elektrickým kolíkem a nakonec mi dovnitř vrazila vibrační dildo.
„No, vypadá to, že prostata není zvětšená, ale pro jistotu ji trochu promasírujeme, řekla a zatímco jsem se snažil bránit, přidusila mě svými ňadry. To se nedalo vydržet. Stačil jen dotek na mém penisu a stříkal jsem.
„Vidím, že vám vše funguje, jak má,“ usmála se lékařka.
Styděl jsem se, strašně jsem se styděl.
„A máte to za sebou. A nakonec to ani nebylo nepříjemné, že?“ usmála se na mě a poslala mě osprchovat se.
„Tak zase za půl roku,“ řekla, když jsem se vrátil ze sprchy a oblékal se.“
„To je škoda, že až za půl roku,“ řekl jsem napůl sám pro sebe.
Jenže ona to slyšela.
„No, pokud chcete, můžeme se vidět častěji. Vidím, že i vám latex není nepříjemný. Stejně jako mně,“ usmála se lékařka.
Odcházel jsem celý rozhozený. Takovou ženskou mít doma! Nechal bych se vyšetřovat každý den!
