Skutečnost, nebo fantazie?
Autor: Gordon Severin
Jednoho pěkného dne ke konci května se škola rozhodla udělit třídám vysvědčení o měsíc dříve, aby se zbavila břemene odpovědnosti a starostí. Osmnáctiletý kluk, jménem Gordon Severin, kterého spolužáci celý rok pěkně štvali a dělali mu jen samé naschvály, byl rád, že bude mít konečně pokoj. Konec školního roku oslavil se svým kamarádem v místní hospůdce, a protože byl doma sám, cestou domů si nakoupil ještě další zásoby vodky a piv.
Když přišel domů, vybral kastlík, ve kterém bylo pár dopisů a jeden ze zámoří od vzdáleného příbuzného a kamaráda Dertona, ve kterém ho zval na prázdniny. Gordon si otevřel láhev vodky a začal si pohrávat s myšlenkou, že sedne do letadla a poletí za Dertonem.
Přemýšlel, co by na to asi řekla jeho matka. Měla s ním zcela jiné plány. Makat na zahradě. Vymalovat byt. Uklidit sklep. Zkrátka místo úžasných prázdnin jen nuda a práce. Nakonec, notně posílen alkoholem, se Gordon přece jen rozhodl. Vzal zelenej batoh a vyrazil na letiště. Cestou zavolal Dertonovi, aby ho vyzvedl.
Let trval pomalu dvanáct hodin. Když letadlo usedlo na ranvej letiště přístavního města, Derton už čekal v hale. Gordona vždy Derton udivoval svým pěkným vzhledem i tělem, ale naštěstí nebyl na kluky.
Vlakem se dopravili do městečka 220 kilometrů od přístavního města a autobusem pak vyjeli do horské malebné vesnice. Chata, ve které bydleli přes prázdniny, byla necelé dva kilometry od vesnice. Byla sice skromně zařízená, ale zato útulná. Druhý den ráno vyrazili oba chlapci k jezeru, pouhých šest kilometrů od chaty, kde chtěli pár nocí přespat. Cestou je ale zastihla silná bouře a nešlo se vrátit.
Derton navrhl zajít do místních stájí a tam přenocovat. Gordon sice váhal, ale protože bouře sílila, nezbylo jim nakonec nic jiného. U brány zazvonili a požádali o přístřeší. Paní je zavedla do domu a ukázala jim pokoje. Poté jim přinesla čaj a omluvila se, že zásoby jídla došly a ráno že musí jet nakoupit.
Oblečeni pouze v županu, protože i náhradní oblečení promoklo, si v teple a s teplým čajem nedělali s jídlem žádné starosti a klábosili s paní o všem možném. Oči se jim zvolna klížily a za chvíli usnuli na pohovce nevědouce, co je čeká.
Když se Gordon probral, zjistil, že je jinde. Na hlavě měl kuklu s otvory pouze pro nos. Na rukou a nohou měl pouta. Byl nahý a ležel na jakési gumové plachtě, pod kterou byl molitan. Sotva se rozkoukal, zaslechl kroky a zvuk odemykajícího zámku a odsouvání dveří.
„Tak už si se probral, to je dobře,“ poznal hlas ženy, která jim poskytla přístřeší. Za ní však vešla další, pro Gordona dosud neznámá žena. Pozorně si Gordona prohlédla.
„Uvidíme. Ostatně madam přijede za dva dny. Do té doby tu takhle na ni bude čekat,“ řekla stroze. Dveře se zavřely a ozval se zvuk zamykajícího se zámku. Gordon osaměl. V hlavě se mu promítaly ty nejbizarnější scénáře. Co ho asi čeká? A co je to vlastně za ženské? Nejspíš nějaké úchylné bestie. Co s ním provedou? Jaká madam? To má být takhle spoutaný celé další dva dny?
Čekání v poutech bylo nekonečné. Konečně se ale dočkal. Po nekonečně dlouhé době uslyšel zvuk přijíždějícího auta. To bude nejspíš ta madam, nebo jak ji ty dvě ženské nazývaly. Nová příchozí vešla do malé stáje, ve které Gordon ležel. Sundala mu kuklu a škodolibě se usmála:
„Ale kdopak to tu je? Vida, vida. Nováček. Nuže. Naučím tě poslušnosti. Vychovám z tebe koně. Nebo jestli s tebou nebudu spokojena, tak klisnu nebo děvku. A o svého kamaráda se bát nemusíš. Ten je tu jako doma. Připoutejte mu ruce na hrazdu!“ poručila ženám, které prve Gordona zajaly.
Gordona slova madam zaskočila. Začal se vzpírat, ale madam sundala z háčku elektrický obušek na dobytek a několikrát mu konec přiložila na koule a pustila proud. Když ho obě komtesy přepoutaly, madam je poslala pryč. Vzala bič a počala Gordona bičovat po těle. Za chvíli ho odložila, aby udělala pauzu a vzala tentokrát jezdecký bičík.
„Budeš mě oslovovat paní, nebo madam. Pro tebe neexistuje žádné ne a uděláš všechno, co řeknu! Pokud ne, tak tě potrestám, jak zasloužíš!“
A opět se pustila bičíkem do Gordona, který už byl jako zebra. Paní mu potom připevnila na koule elektrody s polštářky a další mu dala na prsa.
„Bičování jsi snesl celkem dobře. Jsem zvědavá, jak dlouho vydržíš elektrické mučení. Hodinu nebo dvě. Nebo mi prostě dáš rovnou slovo, že podepíšeš smlouvu, že souhlasíš, že po dobu dvou měsíců mi budeš bez finančních nároků dělat dobrovolně koně nebo to, co ti poručím. Tak co?“
Gordon zavrtěl hlavou, i když mu bylo jasné, že tohle mučení nevydrží věčně. Madam tedy zvolila intenzitu a pustila proud a postupně ho začala zesilovat.
„Tak co? Už souhlasíš? Nebo tě mám převléknout za děvku či kobylku a v předklonu tě přivázat ve stáji? Mám tam pár nadrženejch hřebců, co už neměli klisnu i dva roky. A to jak čtyřnohých, tak i dvounohých. Takže jak ses rozhodl?“ Gordon to vzdal.
„Dobře, Madam. Podepíšu tu smlouvu.“ Madam vypnula přístroj, sundala elektrody a levou rukou ho poplácala po tváři.
„Tak se mi to líbí, hříbě! Nejprve tě naučím, jak správně projevit úctu k madam.“ Odpoutala Gordona a přiměla ho, aby si klekl a ruce dal za záda. Poté mu nastavila nohu a poručila Gordonovi, aby ji políbil.
„Tohle si zapamatuj velice dobře, budeš to dělat při mém příchodu a odchodu. Amando! Lucko!“ zavolala. Obě komtesy přišly, ovšem v oblečkách koček. Madam jim poručila:
„Přineste vše potřebné pro klisnu!“
Oblek klisny, který Gordon dostal, ho trochu svíral. Měl dokonce i pěkně tvarovaná prsa a rozkrok opatřen pásem, kterým měl upnut kolem pasu. Na hlavu mu nasadily masku koně, ale spíše humanoidního, protože přes ni bylo dobře vidět a čelist masky byla kratší, zato z kůže, vypolstrovaná, opatřena ohlávkou i se štítky se jménem a názvem stáje. Madam se kobylka líbila a Gordon byl hned zapřažen do kolotoče.
„Nyní tě naučím základům chování klisny,“ vysvětlila.
Po úmorném výcviku ho komtesy zbavily obleku a odvedly do sprch pro koně, kde Gordona osprchovaly a potom ho zavedly zpět do stáje. Ráno ho znovu oblékly za klisnu a zapřáhly do sulky, do které se posadila madam.
„Povozíš mě po okolí! A žádné flákání! Nebo budeš bita! Hyjéé!“ zavelela madam. Výcvik klisny trval další dva dny. Po dvou dnech madam rozhodla, že je z Gordona už dostatečně vychovaná kobylka a že je nejvyšší čas pro výcvik pro další jeho roli. Hodila na zem ženské oblečení a poručila:
„Oblékni to na sebe, čubko!“
Gordon si navlíkl řemínky s prsama a kundou, madam vše upnula, pomohla mu do kozaček a na ruce mu navlékla rukavice, které sahaly až po ramena. Potom mu nasadila kuklu se čtyřmi otvory - pro oči, pusu a nos a do pusy mu nacpala roubík. Na krk mu nasadila obojek s řetízkem a odvedla ho do domu. V pokoji stály dvě ženy. Madam předala řetízek jedné z nich.
„Naučte jí vše, co má čubka umět!“ řekla. Potom se naklonila ke Gordonovi a špitla výhružně:
„Jestli se budeš cukat, tak tě přivážu ve stáji a vyberu jednoho dvounohého a jednoho čtyřnohého, aby ti ho tam strčili. A čtyřnohého uděláš pěkně pusou a spolykáš vše, co vystříká a běda, jestli ti něco poteče z pusy! To pak budeš muset zopakovat na dalším! A je tu čtrnáct koní!“
Obě ženy ho odvedly do zadní místnosti, kde ho za ruce připoutaly ke hrazdě, nohy mu daly do rozpěry a pak jedna z nich vzala do ruky bičík, který okamžitě použila. Pak vzala dvě svorky a zasunula je Gordonovi do bradavek. Prsa měla totiž tyčku, která se dole opírala kuželem o prsa skutečná. Na to zasunula do kundy robertka, který byl upraven tak, že na konci měl podobný systém. Dvě svorky byly určeny pro koule, třetí pro ptáka, který byl upnut k břichu. Koule se opíraly o vodící cvoky.
Paní spojila drátky, zvolila intenzitu a počala s mučením. Podle jejího výrazu ve tváři se jí to líbilo. Když skončila, řekla:
„Takže, čubko, něco ti ukážeme! Beliso, vezmi si na sebe ten latexový oděv, co má výstřih pro prsa!“
Když se Belisa převlékla do latexu, paní jí poručila, aby počala rukama dráždit Gordona. Ten po chvíli cítil, jak se mu pták staví, ale díky řemínkům a krytce nebylo nic poznat. Belisa si potom vyhrnula spodní díl až k břichu a Gordona polilo horko. Belisa měla mezi nohama pěkného ptáka. Paní se usmála:
„Teď kurvičce ukážeme, jak se to dělá a pak to bude dělat taky!“
Za chvíli Gordona odpoutaly a paní ho chytila za krk. Belisa mu pravou rukou dala za záda a donutila ho kleknout. Paní ho držela zezadu za dvě oka na kukle, kterou měl na hlavě. Belisa si stoupla před Gordona a paní mu poručila:
„Teď si pohraj rukou s koulema! No tak! Nekoušou!“ Když byla trochu s jeho výkonem spokojena, zadala mu, aby rukou uchopil ptáka a počal ho honit. Sotva pták naběhl, paní vzala kondom a nasadila ho na úd.
„Tak, teď ho pěkně vykouříš! A do udělání!“ poručila. Gordon se trochu cukal, ale paní mu dala do pusy rozporku.
„Koukej kouřit nebo ti do pusy vrazím ptáka koně!“ Gordonovi nezbylo nic jiného, než to udělat.
Sotva se Belisa udělala, paní dala Gordonovi ruce za záda, na které dala pouta se zámkem, na nohy rozporku a takto ho připoutala na posteli. Nato se ušklíbla:
„Belisa je výkonný šukací stroj. Klidně se udělá několikrát. Takže když jsi Belisu uspokojila, tak Belisa teď uspokojí tebe. Vrazí ti do kundy svýho ptáka a věz, že za chvíli budeš řvát blahem.“
Belisa zasunula ptáka zezadu do Gordonovy umělé kundy. Gordon až teď zjistil, proč je kunda tak dělaná. Pták totiž masíroval koule a nebylo to nic příjemného. Když Belisa vystříkala další dávku na Gordonova záda, paní povolila provaz, aby Gordona upoutala do pozice v kleče a vyhrnula si sukni.
„Teď mě uděláš jazykem! Jestli mi kundu neuspokojíš do deseti minut, vykouříš Belise ocas a tentokrát bez kondomu a spolykáš vše, co vystříká! A běda, jestli nespolykáš všechno a ukápne ti z pusy! Dostaneš za trest dva skutečné koně! Je ti to jasné?“
„Ano, paní,“ špitl Gordon.
Už mu bylo všechno jedno.Poslouchal na slovo. Nic jiného mu taky nezbývalo. Stihl to jen taktak.
Když službu pro paní dokončil, paní ho připoutala na lůžko vleže na zádech, s rukama a nohama roztaženýma. Potom strčila Gordonovi do kundy vibrátor a zapnula ho.
„Půl hodiny,“ pronesla stroze a odešla.
Po půl hodině se vrátila zpět, vypnula vibrátor, rozepnula mu kundu, kterou nechala viset na levé straně hýždí a rukou v chirurgické rukavici mu počala přejíždět po ptákovi a koulích.
„Vida, vida, jak ti hezky stojí! Tak si vyzkoušíme, co dokáže!“
Dala na něj kondom a počala s jízdou. Když se uspokojila, opět mu připnula kundu a usmála se:
„Tak jsem zvědavá, jak si šikovná a učenlivá holka!“
Odešla a za chvíli přivedla Dertona, který se spoutanýma rukama musel ulehnout na záda vedle Gordona. Paní rozepnula Gordonovi pouta a ostře řekla:
„Tak a koukej mu postavit ptáka a až mu ztvrdne, tak mu ho vyhulíš až do udělání. A jestli to nebude do hodiny, tak budeš chtít mít skutečnou kundu!“
Madam odešla a Gordonovi nezbylo, než to udělat.
Bylo to vskutku na chlup. Po té madam poručila Dertonovi vstát a komtesa ho odvedla do sprchy. Madam sundala Gordonovi z nohou a rukou pouta a položila na postel smlouvu. Gordon ji podepsal. Madam ho odstrojila, osprchovala a odvedla do stáje.
„Ráno ti opět začíná výcvik koně. Nebude to pro tebe těžké, když už jsi dostal výcvik klisny,“ řekla a zavřela za ním dveře na dva západy. Gordon se marně pokoušel usnout, ale nešlo to. Usnul až nad ránem. Probudila ho až rána jezdeckým bičíkem.
„Vstávat, lenochu! Trochu se projedeme! Stačit ti bude pouze postroj, uzda a obutí. Hejbni sebou!“
Nahý v postroji se cítil trochu nejistý. Madam ho zavedla ke žlabu, kde bylo připraveno jídlo pro koně a voda. Venku už svítilo slunce a stáj se probouzela k životu. Gordon pil ze žlabu, ke kterému mířilo pět koní. Ti se na chvíli zastavili a udiveně hleděli na podivného tvora na dvou nohách v postroji, zapřáhnutého do sulky.
Klisna pomalu došla až ke Gordonovi a počala ho nozdrami očichávat.Když zjistila, že nepředstavuje nebezpečí a že je to zřejmě taky kůň, hlavou mu malýma žduchancema dala najevo, aby nezacláněl a udělal místo. Gordon se nechtěl přetahovat a navíc s klisnou, která je větší a silnější než on. Madam nasedla do sulky a vyjeli do okolí. Tak tomu bylo skoro každý den.
Když uplynul první měsíc, Gordon si na svou roli zvykl. Smířil se s tím, nedalo se přece nic jiného dělat! Na druhé straně se ale nemusel starat o malichernosti, o které se musel starat doma. Jídlo i pití dostal, koupel taky, dokonce měl zajištěnou i lékařskou péči, i když pouze od zvěrolékařky.
Postupně zjistil, že se mu role koně dokonce líbí. Vozit v sulce zákaznice a některé i potěšit, jak se říká „na koníčka“ nebo je pouze orálně uspokojit. Nebyl už v malé stáji, dámy ho přemístily do stáje dvounohých koní. Tam byl ustájen i kamarád Derton a to hned vedle jeho boxu po levici. Ale mluvit spolu nemohli.
Jednoho rána se dozvěděli o závodu. Madam vyvedla Dertona a Gordona ze stáje, zavedla je oba do sprchy a tam na ně komtesy nastříkaly barvu, aby byli pruhovaní a na hlavy jim daly zebří masky. Madam řekla:
„Máte šanci se odsud dostat. Dneska dorazí několik známých a chtějí si ulovit zebry. Když se vám povede dostat se až za jezero, jste volní. Pokud vás chytí, tak už se odsud nedostanete!“
Komtesy jim nazuly kopyta, na ruce jim je daly také a pustily je ven. K večeru dorazilo pět aut, ve kterých seděly další dominy, vezoucí smečku psů. Madam je uvítala a v domě se vzájemně pochlubily flintama na zakázku. Jedna domina ze zeptala:
„Doufám, že neutečou?“
„Bez obav, neutečou! O to je postaráno!“ ujistila ji madam.
Ráno kolem čtvrté vyrazili na lov. Kluci to neměli lehké, ale nechtěli to vzdát. Oba ale okolí trochu znali a tak alespoň nebloudili, i když pronásledovatelky to tu znaly také. Derton vedl Gordona cestou, kterou prý dobře znal. Přesto měl Gordon dojem, že Derton schválně zdržuje. Po několika kilometrech se v ohybu cesty objevila malebná vilka. Gordon začal mít zlé tušení. Derton pobídl Gordona, aby se ukryli ve vilce. Vběhli tedy do domu zadním vchodem.
V obývacím pokoji je ale čekalo překvapení. Jedna z dam tu stála s puškou v ruce.
„Trvalo ti to nějak déle, Dertone!“ Gordonovi se málem podlomila kolena.
„Promiňte, madam,“ odpověděl Derton a Gordonovi bylo jasné, že ho kamarád pěkně podrazil.
„Odteď mi budeš patřit jako trofej. A příští prázdniny sem přijedeš. Nebo ukážu tvé matce fotky a dám je i do časopisu. Hni sebou! Do sklepa!“ řekla Gordonovi paní.
Gordon vyděšeně přikývl. Paní ho zavedla do podzemí, kde byla podivná sochařská dílna. Než mohl něco říci, sekl sebou na podlahu. Paní mu sundala kopyta, masku a vsunula ho do skeletu z drátů. Díly potom snýtovala a umístila ho do formy a počala s odléváním gumy. Nechala mu jen otvory pro nos a přirození.
Když guma měla tu správnou konzistenci, vyndala sochu z formy a vzala zebří kůži, kterou připevnila pomoci lepidla a nasadila mu ji i s hlavou humanoidní zebry. Ještě zhotovila pěkné gelové přirození i s genitáliemi kryjící ty skutečné. Když poklidila, odvedla Gordona do kobky, a potom vyzkoušela funkčnost přirození sochy, které dráždilo i to pravé.
Gordon nevydržel a udělal se. Paní mu setřela sperma z údu i podlahy.
„Vše funguje, jak má. Neboj se! Za dva dny je výstava a jsem zvědavá, kdo si tě koupí na zkoušku.
Potom podala Gordonovi přes ukrytou hadičku pití a zvláštní tekutou stravu. Na výstavě soch pro sexuální používání tu byly vystaveny i obleky, masky a nejrůznější důmyslné věcičky. O Gordona projevily zájem čtyři ženy, ale paní řekla, že je to prozatím prototyp, ale že může přijmout zakázky na zhotovení dalších. Po výstavě držela Gordona ve sklepě ještě další tři dny, a aby toho nebylo málo, nasadila mu náustek a z láhve pustila jakýsi omamný plyn. Gordon pomalu ztrácel vědomí.
Když se probudil, ležel doma na podlaze koupelny. Na zemi se válela prázdná láhev od vodky a prázdné plechovky od piva. Cítil se, jako kdyby nosil pytle na mlat. Napustil si vanu a ve voňavé koupeli se oddával myšlenkám, ze kterých ho vytrhl hlas matky:
„Gordone! Máš tu dopis od Dertona! Už jsi ho četl?“
„Jo, četl. Zve mě na prázdniny!“ odsekl Gordon matce.
Matka vstoupila do koupelny, pohlédla na spoušť na podlaze a řekla:
„Zase se tu chlastalo? A určitě s kamarádkou. Nepovídej, že jste to nedělali! Našla jsem na tvé posteli tenhle latexový ženský komplet a jezdecký bičík s pouty a kuklu. Co z tebe bude? Asi násilník nebo snad kůň? A co ta ohlávka? Okamžitě ukliď tady ten binec, nebo tě zeřežu jako toho koně tímhle bičíkem a nahého v poutech tě dám na noc na terasu! A v tvé stáji je taky pěknej čurbes!“
Poté, co matka zavřela dveře, Gordon řekl do ticha prázdného pokoje:
„To snad není pravda! Chodíme do stáje pomáhat a kamarádka si zapomene bičík a erotický set, co koupila své ségře ke svatbě a já dostanu bouři? Ach jo. Je lepší fantazie, nebo skutečnost?“
Gordon se rozesmál. Pochopitelně, že fantazie, ze které se dostaneme kdykoliv a ve svých snech pak můžeme dělat, co se nám zamane. Ve skutečnosti se nedá říct „stop“ a vše přehrát zpátky! Ale co by byl život bez překvapení a nenadálých situací? Kdosi napsal, že kdyby byl život jednoduchý, přestal by nás bavit. Měl pravdu. Nebo snad ne?No nic. Gordon si sbalil zelenej bágl a rozhodl se, že přece jen poletí na prázdniny za Dertonem.
Pořád lepší, než se nechat neustále buzerovat matkou! A co? Letos to určitě budou super prázdniny!
