Sexuální deviant
autor: ARADIA
Když internetem proběhly zprávy o případu doktora Cimického, který údajně obtěžoval a sexuálně zneužíval pacientky pod pohrůžkou elektrošoků, ani ve snu by mě nenapadlo, že si někteří mí otroci, kteří milují role play, tuhle zprávu přetvoří k obrazu svému a začnou mě žádat o podobný druh terapie. Tehdy jsem začala uvažovat o tom, co je na tom všem pravdy, protože sama ze své praxe vím, čeho všeho jsou schopny ženy s histriónskou poruchou osobnosti, a navíc odmítnuté ženy a napadlo mě, co když bylo vše úplně jinak.
Ale ať už to bylo jakkoliv, scénář se mi zalíbil, ale z trochu, řekla bych, opačné stránky. Přišlo mi divné, aby domina sexuálně obtěžovala otroka, protože otrok by byl jistě nadšen, a tak jsem zinscenovala následující hru.
Do ordinace právě vchází sexuální deviant, který byl zadržen policií
v parku, kde se snažil sexuálně obtěžovat kolemjdoucí ženy.
Soud, který s ním proběhl, mu navrhl návštěvu psycholožky a následnou psychoterapii.
Na pacienta jsem byla řádně připravena.
Když vešel do ordinace, nabídla jsem mu protější křeslo.
„Tak jsem četla rozsudek soudu a byla bych ráda, kdybyste mi řekl, co si o tom všem myslíte vy?“ zeptala jsem se pacienta.
„Přeháněly. Ty ženské, myslím. Jen jsem se chtěl seznámit.“
„Ale ve zprávě od policie se píše, že jste je osahával,“ usmála jsem se.
„To není pravda,“ hájil se pacient.
„Píše se tu, že jste jim sahal na prsa,“ listovala jsem prázdnými papíry.
Pacient se usmál.
„Víte, já sbírám podprsenky. Tak mě zajímalo, jakou která má,“ vysvětloval.
„To je ale podivný koníček,“ namítla jsem a všimla si, že je pacient vzrušen.
„Ženská prsa jsou krásná, paní doktorko. Nemyslíte?“ zasnil se pacient.
„To je možné. Ale možná by vám stačil jen pohled na kolemjdoucí ženy, a ne je zkoušet osahávat.
A myslím, že jste to dělal i v tramvaji. Nemám pravdu? Lepíte se na ně a jakoby mimochodem jim saháte na prsa. Tramvaje jsou přece často narvané k prasknutí. To je ideální příležitost pro vás, že?“
„To máte částečně pravdu. Ale abych pravdu řekl, mě se víc líbí, když ta žena ví, že to není jen mimochodem,“ řekl vzrušený pacient a vstal.
„Posaďte se!“ řekla jsem zvýšeným hlasem.
Neposlechl.
Najednou stál přede mnou.
„Vy máte taky krásná prsa, taková plná, pevná,“ usmál se na mě chlípně a sáhnul mi na prsa.
„Tak dost!“ křikla jsem na něj a rychle sáhla po injekční stříkačce se sedativy, kterou jsem měla
pro jistotu připravenou.
Injekci jsem zkušeným pohybem píchla pacientovi do zadku. A pěkně silnou dávku.
Než se probral, stihla jsem mu připevnit na bradavky a genitálie elektrody.
„Co jste mi to udělala? Já jsem usnul? A co to mám na sobě?“ nechápal pacient.
„Musela jsem vás trochu zklidnit. Navrhuji vám následující terapii. Za chvíli se půjdeme projít
a budeme si povídat o ženských ňadrech. A vždycky, když dostanete chuť sáhnout mi na prsa, dostanete ránu do bradavek a do genitálií. A třeba v parku potkáme i nějaké další ženy,“ usmála jsem se.
„To je ale divná terapie,“ podivil se pacient.
„Vychází z Pavlovovy teorie o podmíněných reflexech. A já je u vás vypěstuji. Myšlenka na prsa bude pro vás odteď znamenat bolest. To vás po několika našich setkáních naučí nemyslet na ženská ňadra. A už vůbec ne na ně sahat. Takže máte dvě možnosti: budete-li s touto formou terapie souhlasit, odnaučíte se myslet na prasárny, anebo souhlasit nebudete a časem skončíte ve vězení. A sexuální delikventi to ve vězení nemají vůbec snadné,“ zasmála jsem se zle.
„Ale já nejsem žádnej delikvent. Jen se mi líbí prsa. Čím větší, tím lepší,“ zkoušel smlouvat pacient a tím si vykoledoval první ránu.
„Auuu, to šíleně bolí,“ zařval.
„To musí bolet!“ ujistila jsem ho přísně.
Poté jsem pacientovi podala pornočasopis.
„Listuj! Dělej!“ přešla jsem k tykání.
Začal rozpačitě listovat. Když uviděl ženská ňadra, letmo je pohladil.
Bedlivě jsem ho sledovala a při každém jeho náznaku vzrušení jsem zapnula elektropřístroj na maximum.
„Vy jste sadistka, to nemůžete!“ vykřikoval bolestí pacient.
„Pokračuj! Listuj!“ poručila jsem mu.
„Už nechci!“ kňučel pacient.
„Takže jdeme do parku! Potřebuji se protáhnout!“ řekla jsem a vstala.
Krabičku se zdrojem jsem si dala do kapsy.
Vstal a poslušně cupital za mnou.
Měla jsem štěstí.
V parku bylo několik mladých dívek.
Schválně jsem táhla pacienta kolem nich.
Kdykoliv se jim jen podíval do dekoltu, zapnula jsem elektropřístroj.
Když už byl z elektrotortury zcela vyčerpán, vrátili jsme se do ordinace.
„Pro dnešek by to stačilo. Ještě si zkontroluji funkčnost tvého penisu a propustím tě. Další terapii budeš mít za dva dny,“ oznámila jsem pacientovi.
Poté jsem mu poručila, aby se svlékl.
Raději poslechl. Elektrody měl stále ještě na bradavkách a na genitáliích.
„Lehnout na gynekologické křeslo!“ zavelela jsem.
Cosi zamumlal, ale poslechl.
Na penis jsem mu nasadila elektrickou vibrační vagínu.
Moc mu ale nestál.
Rozepnula jsem si lékařský plášť a poodhalila ho tak, aby viděl má prsa.
To zabralo.
Stačilo pár sekund a vibrační vagína splnila svůj úkol.
„Budeme mít ještě hodně práce, aby ses zbavil fixace na ženská prsa, chlapečku! Takže za dva dny si naši terapii zopakujeme,“ zasmála jsem se a pacienta poslala do sprchy.
