Sedm hříchů
Jsem nepraktikující rozvedený katolík předdůchodového věku. Někdy se zamýšlím a bilancuji svůj život. Četl jsem článek, jak se zbavit hříchů. Během svého života jsem se dopustil mnohých hříchů.
Jedna femdom sekta nabízela zbavení se hříchů na zpovědní lavici hříšníků. Objednal jsem se a dorazil na domluvenou adresu. Přivítaly mě femdom kněžky. Připoutaly mě na zpovědní lavici hříšníků. Nahého, protože na zpovědní lavici hříšníků se nesmí nic zakrývat. Po zpovědi prý budu mít i nahou, čistou duši. Začaly jmenovat jednotlivé hříchy.
Kněžka Aradia pak pronesla: „Každý hřích probereme zvlášť a za každý hřích podle stupně tvého provinění určím trest. První hřích je pýcha. Myslíš, že jsi byl někdy v životě pyšný?“ zeptala se.
„Myslím, že tento hřích se mě netýká,“ odpověděl jsem.
„Takže jsi pyšný na to, že jsi nikdy nebyl ve svém životě pyšný?“ zasmála se Aradia.
„Když to tak říkáte, tak asi ano,“ přitakal jsem.
„Takže 10 ran!“ rozhodla kněžka.
Poté mi vyplatila trest.
Pak se slova ujala druhá kněžka, kněžka Mona.
„Druhým hříchem je lakomství. Myslíš, že jsi lakomý?“ zeptala se.
„Myslím, že ne. Kamarádům vždy v nouzi pomohu. Ale na druhé straně, na charitu jsem nikdy nepřispíval.“
„Takže 25 ran!“ rozhodla Mona.
Nedovolil jsem si protestovat.
Po trestu se dámy opět vyměnily.
„Třetím hříchem je závist. Záviděl jsi někdy někomu něco?“
„Majetek ani peníze ne. Ale moudrost a energii, to ano,“ řekl jsem popravdě.
„Tak to bude za dvacet,“ rozhodla Aradia a ihned se ujala trestu.
Řval jsem bolestí, ale nebylo mi to nic platné.
Nejvíce jsem se bál ale čtvrtého hříchu. Často se hněvám a snadno se rozčílím.
„Takže přistoupíme ke čtvrtému hříchu. Hněv!“ ušklíbla se Mona.
„To je trochu problém. Jsem dost vznětlivý,“ řekl jsem tiše.
„Nahlas! Neslyším!“ křikla Mona.
Zopakoval jsem svoje provinění.
„Takže 30 ran!“ rozhodla kněžka.
„A teď pátý hřích. Smilstvo! Co mi k tomu povíš?“ zasmála se Mona, když vykonala trest.
Bylo vidět, že se dobře baví.
„Často jsem myslel na jiné ženy a podváděl manželku. Ale to skoro každý muž. Nebo ne?“
„ A to je, myslíš, v pořádku? No, to snad ne! Takže 30 ran!“ rozhodla kněžka.
Zadek mě už pěkně bolel, ale šel jsem do toho dobrovolně, tak to přece nevzdám!
Po výprasku převzala důtky opět Aradia.
„Obžerství. To je šestý hřích. Přejídáš se?“ zeptala se.
„To ani ne, spíš mám sklon k alkoholismu!“ přiznal jsem.
Dostal jsem dalších třicet ran.
Posledním hříchem je lenost.
To by nemuselo být tak hrozné. Pomyslel jsem si.
„A co je sedmý hřích?“ zeptala se Aradia a výhružně si pohrávala s rákoskou.
„Lenost. To se mě asi netýká. Myslím, že v práci jsem vždy pracoval poctivě.“
„A když tě manželka poslala někdy třeba na nákup, nikdy jsi neřekl, že se ti nechce?“ zeptala se Aradia přísně.
„To asi ano.“
„Takže, jak vidím tvé tělo je plné hříchů! Takže dalších třicet a tentokrát rákoskou! A ode mne!“ rozhodla Aradia.
A dala si opravdu záležet.
Odcházel jsem zbitý, jak pes.
Ale vím, že se určitě polepším. Cítil jsem se opravdu lehký a čistý. Dámy nelhaly. Tohle je účinnější než zpověď babiček v kostele. Rozhodně!
