Revmatologie - návštěva odborného lékaře
Autor: Otrok František
Už delší dobu mě bolela bederní páteř, a tak mě obvodní lékařka poslala na revmatologii.
Sestřička mě objednala na ráno na osmou hodinu.
Do telefonu ještě zdůraznila, abych se rozhodně neopozdil.
Proto jsem dorazil do čekárny raději již v půl osmé.
Byl jsem tam první.
O pár minut později přišel ještě další pacient.
O čtvrt na devět se konečně otevřely dveře ordinace a sestřička zavolala pána, který dorazil po mně.
To mě rozladilo.
Hlavně, že mi kladla na srdce, ať přijdu na čas.
Další půl hodiny se nic nedělo.
Vstal jsem a zabouchal na dveře.
Sestřička otevřela a zeptala se mě, co se děje.
„Už tady čumím přes hodinu,“ řekl jsem vztekle.
„Máme trochu zpoždění,“ řekla s úsměvem a dveře zase zavřela.
To mě totálně vytočilo.
Vztekle jsem kopl do dveří.
„Mrcha jedna! Zase nějaká protekce!“, zařval jsem.
Za dveřmi se ozvalo:
„No, jen si koledujte!“
Konečně jsem přišel na řadu.
V ordinaci bylo zvláštní dusno, jako by něco viselo ve vzduchu.
Asi jsem doktorku pěkně vytočil.
Ale omlouvat se nebudu, to mě ani nenapadne!
Byl jsem přece v právu!
Podívala se na mě se zvláštním ironickým femdom úsměvem.
Asi víte, co tím myslím.
„Ale, ale, zuřivý stařík! Podívejme se na něj! Však my ty jeho pocuchané nervy vyléčíme,“ řekla lékařka.
Sestřička mi změřila tlak.
Měl jsem 190/98.
„Pán je opravdu rozrušen. Sestři, připravte pacienta na verberatio!“
Nevěděl jsem, co to znamená.
Nejspíš to bude nějaká léčebná procedura pro léčbu bederní páteře.
Pomyslel jsem si.
Na pokyn sestřičky jsem se tedy svlékl do naha a položil na lavici
na břicho.
Sestřička mě pevně připoutala.
„Proč to?“ zeptal jsem se.
„Při proceduře se nesmíte hýbat!“ odvětila s úsměvem.
Lékařka mi namazala záda jakousi mastí, navlékla si modré rukavice, které byly drátky připojeny na zdroj elektra a příjemně mi jimi masírovala zadek a záda.
Když skončila, prohlásila:
„Tak tohle bylo na revma a na to vztekání použijeme staročeskou osvědčenou medicínu!“
„To bude to verberatio, že? To je asi latinsky, ne?“ zeptal jsem se.
„Ano, verberatio, znamená výprask!“ vysvětlila mi lékařka.
Pokynula na sestřičku.
Ta promtně přispěchala s kopřivami, metlou a rákoskou.
Lékařka vzala do ruky nejprve kopřivy.
Zadek a záda mi jimi pořádně sešlehala.
Protestoval jsem, vztekal se, ale zbytečně.
Připoután jsem byl opravdu pevně.
„Choval ses jako malej kluk! Takže za trest dostaneš 25 metlou a pak osvědčenou rákoskou. Taky 25!“, přešla lékařka najednou k tykání.
Ani jsem nestačil protestovat.
Rány se rozléhaly místností a dopadaly na můj zadek v pravidelných intervalech.
Poté, co vykonala trest, mi znovu změřila tlak.
Měl jsem 145/80.
„Vida, jak se tlak zlepšil,“ pochvalovala si lékařka.
„A za to kopání do dveří?“ zeptala se sestřička.
„Samozřejmě dalších 25!“ nezapomněla lékařka na mé prohřešky.
Proceduru ihned zopakovala.
Každou ránu komentovala: „Tohle je za drzost. Tahle za kopání do dveří! Za tu mrchu! Tahle za vztekání! Tahle za netrpělivost! Prdel ti zmaluju do ruda!“
Když usoudila, že bylo výprasku dost, znovu mi změřila tlak.
Měl jsem 130/70.
„No vidíš, jaký má výprask skvělé léčebné účinky“, pochvalovala si lékařka.
Raději jsem ani necekl.
Je fakt, že po této podivné návštěvě mě záda přestala úplně bolet.
Za to zadek mě bolel a pálil od kopřiv ještě pěkně dlouho.
Ale s tím se chodit dá.
Dokonce i skákat přes kaluže.
