Den splněných snů aneb První setkání s Madam Aradií
Napsal: otrok Lancelot
Časně ráno usedám do vlaku s očekáváním dlouhé cesty. Ta mi ale vůbec nevadí, naopak. Mám nad čím přemýšlet. Se zavřenýma očima zdánlivě dřímám, ale ve skutečnosti jsem nervozitou celý nesvůj. Pořád nevěřím, že se to děje. Nevěřím, že jsem měl odvahu oslovit Madam Aradii. Nevěřím, že mě přijala. Nevěřím, že jsem na cestě za ní. Tenhle okamžik, je pro mně veskrze osobní. Madam Aradia stála u počátků mého objevování sebe samého, díky jejím knihám i mediálním vystoupením jsem pochopil, co se ve mně děje, přijal jsem, že to není nic špatného, pomohla mi osvětlit co je to BDSM, dominance a submisivita a ukázala mi, že ne všechno, co se jako BDSM tváří nebo prezentuje, je správné. Pomohla mi pochopit, jak vypadá skutečný BDSM svět, že má svá přísná, ale jasná pravidla. Postupem času jsme se zkontaktovali prostřednictvím e-mailu a několik let jsme si (nepříliš často) psali. Tedy já psal jí, ona velmi srdečně a přátelsky odpovídala, čímž jen dokreslovala představu, kterou jsem o ní měl. Skutečně dominantní žena, která si nepotřebuje na nic hrát. Nikdy by mně však nenapadlo, že se nejen potkáme osobně, ale že budu mít šanci stát se jejím otrokem. To jsou pocity, které se mi honí hlavou a nenechají mě v klidu. Vedle toho mně straší cesta, bojím se, že nastane nějaká kolize a já nestihnu přijet včas. Dávám si proto hodinu na přestup, ale stejně jsem nervózní.
To se mě drží i poté, co vystupuji na zastávce autobusu. Madam Aradia mi dobře popsala cestu a měla pravdu, zdá se, že nemám kde zabloudit. Kráčím popsaným směrem a dušička ve mně je stále menší a menší. Mám před ní takový respekt. Tolik si vážím toho, že mně přijala. Myslel bych si, že Paní jako ona má dávno uzavřený okruh svých věrných a nebude snadné do něj proniknout. S tím, jak se blížím, mě více a více znervózňují auta, která jezdí kolem. Nečekal bych, že tu bude v tuto hodinu takový provoz. Co bude, až budu před studiem Madam Aradie a budu mít vejít dovnitř? Co když zrovna někdo pojede kolem? Ani tyto myšlenky mi na klidu nepřidávají a podvědomě zpomaluji krok, zároveň ruku v ruce s tím – paradoxně – hlídám čas. Nechci přijít pozdě. O to víc se rozhlížím kolem, abych měl představu o provozu a pokusit se naplánovat situaci. A už to vidím před sebou! Madam Aradia mi studio popsala trefně. Nenápadný domek, ani těch červených dveří bych si možná nevšiml, pokud bych nevěděl. A co je hlavní, jsou pootevřené, jak Madam Aradia slíbila! Oddechl jsem si. Zastavuji se a snažím se uklidnit. Srdce mi buší. Zbývá pár kroků a nebude cesty zpět. Těším se, ale zároveň jsem plný obav. Ne z toho, co se se mnou stane. V tom mám v Madam Aradii naprostou důvěru, byť jsme se nikdy nesetkali. Ale nezklamu ji? Mám na to předstoupit před ni? Pohled na hodinky mě uvádí do reality. Není čas na strach. A nebo naopak je. Rozhlédnu se a vidím, že v dohledu není žádné auto. To se ale může velmi rychle změnit. To rozhodlo. Rychle vystoupám po schodech a klepu na pootevřené dveře. Nikdo se neozývá, přesto rychle vstupuju dovnitř. Zdá se mi, že jsem zaslechl motor auta. Zavírám a rozhlížím se. Nikde nikdo. Co teď? Co dělat? Rozrušen dělám jedinou rozumnou věc, co mě napadla: nahlas zdravím. Záhy se seshora ozývá v odpovědi hlas Madam Aradie. Zní přátelsky, což mě trochu uklidňuje. Na to slyším kroky a už schází Madam Aradia. Přátelsky mě vítá, což mě natolik rozhodí, že nestačím být ani nesvůj z jejího oblečení. Až posléze mi dochází, jak dobře mě má přečteného. Nádherné černé kožené šaty, černé punčochy a baleríny, k tomu krásné havraní dlouhé vlasy, což nádherně kontrastuje s rudou rtěnkou. Madam nepotřebuje víc, už teď nade mnou převzala nadvládu. Vzdal jsem se naprosto bez boje. A rád.
To je ale ještě daleko. Madam Aradia mě zve dál, do studia. Stydím se rozhlížet se kolem, ale i tak mi na leccos padne zrak – a moje psychika pracuje. Usedáme ke stolku a Madam se začne vyptávat. Civilně, přátelsky, ale zkušeně a věcně. Na to, jaký jsem z toho měl strach, jsem uzavřený typ, divím se, jak mi jde komunikace s ní snadno. Byť každý pohled na její kožené oblečení mi způsobuje sucho v ústech. Nemluvě o pohledu na dlouhé kožené rukavice, které Madam Aradia drží v rukou a při rozhovoru si s nimi hraje. Ač mám dost starostí sám se sebou, okamžitě se mi v hlavě rojí myšlenky, jaké by to asi bylo, kdyby se mně v nich dotýkala. S ním o takovém dráždění koženou rukavicí roky, ale ještě jsem neměl to štěstí. Poznala Madam na co myslím? Nevím, raději o tom nepřemýšlím.
Vstupní pohovor je u konce ani nevím jak. Aniž by Madam změnila projev, najednou působí autoritativněji a přikazuje mi, abych se svlékl. Fakt, že nemám nasazený pás cudnosti komentuje tak, že pro příště bude muset vydat jasná pravidla. Skončí to tím? Nevím. Nemám čas přemýšlet. Rozechvěle se svlékám, stydím se, nejsem příliš zvyklý být nahý před neznámou ženou. Skládám oblečení a neklidně pohlédnu na Madam Aradii, netuším co dál. Mám pokleknout?, žene se mi hlavu. Madam Aradia naštěstí přebírá iniciativu a vede mne zpět dolů do sprchy. Tady dostávám pokyn přehnout se přes záchodovou mísu a absolvuji svůj první klystýr v životě. Čekal bych, že to bude nepříjemnější. Pak mě Madam nechává samotného, abych se vyprázdnil a osprchoval. Zažívám nové pocity. Vyprazdňování je nekonečné a já mám strach, abych se vyprázdnil pořádně a nestala se ve studiu nějaká nehoda. O to víc spěchám se sprchou a rychle mířím zpět do studia.
Madam Aradia již čeká. Dlouhé kožené rukavice již má na rukou a baleríny na nohou nahradily vysoké lackové kozačky. Jen polknu. Začínají se plnit moje sny, ale to v tu chvíli můj mozek ještě nepobírá. Až doteď jsem si lámal hlavu, jestli budu vědět, jak správně postupovat. Obavy ale byly zbytečné a vládu nade mnou přebírají instinkty. Slova Madam Aradie, že to mi to teda trvalo, ještě nedozněla a já už klečím před ní. Stud z nahoty je najednou pryč. Nebo si ho neuvědomuju. Je tu jen ona, dominantní Paní, a já, otrok. Madam Aradia mi připíná na krk obojek. Je to tady. První splněný sen dnešního dne. Následně mě Madam učí pozdrav, kterým po svých otrocích žádá. Líbám jí na vyzvání ruku v kožené rukavici (další splněný sen), nohu a na závěr zadeček. Z toho jsem naprosto konsternován. Nikdy by mě nenapadlo, že budu mít tu možnost, tu čest. Políbil zadeček Madam Aradie upnutý v krásných kožených šatech. Až nábožně zakončuju etiketu pozdravu a toužím, aby ta chvíle trvala věčně. Pocity nemůžu skrýt, penis už je dávno v pozoru. Ale nemám čas ani myšlenky na to, abych se styděl. Madam usedá a obrací se ke mně:
„Když už klečíš, olízej mi boty,“ přikazuje mi.
Nestačil jsem se ani rozkoukat a další splněný sen je tu. Tak jsem se vlastně dostal k BDSM, když jsem v pubertě zjistil, že mě na ženách přitahují kozačky. Snil jsem o tom, že u nich někdy budu klečet a olizovat je. Ta představa mě zároveň vzrušovala a zároveň mi připadala strašně divná. A teď je to tady. Klečím na čtyřech u Madam Aradie a kousíček po kousíčku olizuju její vysoké černé lackové boty. A nepřijde mi to divné. Nezastavím se ani tehdy, když mi Madam přikáže olízat i podpatky. Nepřemýšlím nad tím, jen si to užívám. Jen v jednu chvíli činnost přeruším, když se zarazím jak odpovědět na dotaz, který mi Madam Aradia položila. Avšak její důrazná otázka, jestli mi přikázala přestat, zase obrací mou pozornost správným směrem. Jako další přichází na řadu výuka otrockých pozic. Madam Aradia mě učí tři základní. Postoj s rozkročenýma nohama a rukama za hlavou, kdy je tělo otroka výborně přístupně zevrubné prohlídka. Pro mě, neb jsem knihomol nemotora, zapeklitý postoj na špičkách a předpaženýma rukama, na které mi Madam pokládá kozačky. Samozřejmě mi nesmí spadnout. A jako třetí pokleknout na čtyři, nohy roztažené, ruce předpažené dopředu a čelo na zemi. Poloha vhodný pro výprask či zaměření se na anál. Poté, co Madam Aradia krátce zkontrolovala, jestli si polohy, označené čísly pamatuju, dostávám pokyn se zvednout a usednout na zvláštní židli se sedátkem do tvaru V. Ač se zprvu snažím posadit se klasicky, záhy mi dochází proč má židle takový tvar a usedám tak, že je můj rozkrok opět volně přístupný. Madam Aradia mě mezitím poutá provazy k židli, zatímco já nás oba pozoruji v zrcadle před židlí. Jsem plný zvláštních pocitů. Na jedné straně vzrušení, blízkost a dotyky Madam Aradie v kůži dělají svoje, i znehybnění je dalším z mých dosud nenaplněných snů, na straně druhé je však zvláštní sledovat sám sebe nahého v zrcadle. To naštěstí záhy končí, neboť Madam Aradia se rozhodla zbavit mě zraku a zavazuje mi oči šátkem. Ocitám se ve tmě a jak záhy poznávám, spolu s pevným, leč nikoliv nepříjemným spoutáním, oslepení umocňuje můj pocit, že jsem Madam Aradii vydán na pospas zcela bezbranný. O to intenzivněji vnímám její vzrušující hlas, když mi popisuje, co je mnou dělá a ještě hodlá provádět, i doslova elektrizující dotyky jejích rukou v oněch božských kožených rukavicích. Madam pomalu, ale cílevědomě osahává celé mé tělo, hraje si s bradavkami, které mě záhy překvapují svou citlivostí, i penisem a koulemi. Dávno nemám pomyšlení na to se stydět, naopak jsem v sedmém nebi. Pokud bych doteď hádal, že jestli mám fetiš na kůži, odteď mám neochvějnou jistotu. To se však má záhy změnit. Madam Aradia se totiž rozhodla naučit mě další věc, která je její specialitou, a sice otrocké orgasmy.
O otrockých orgasmech jsem v povídkách na webových stránkách Madam Aradie samozřejmě nejednou četl a pochopil jsem, že je to velice zatrolená věc. Realita vlastní zkušenosti mě však zanedlouho ukázala, jak nedostatečná byla tato moje očekávání. Protože otrocké orgasmy jsou neskutečně ďábelské, doslova cukr a bič v jednom. Zatímco jsem pevně připoutaný a oslepený, Madam Aradia začíná honit můj penis. Nesměl jsem však vystříknout, ale ještě předtím oznámit jasně stanovenými slovy „milostivá Paní, mám otrocký orgasmus“ skutečnost, že se blížím k vyvrcholení, které mi není povoleno. Když se Madam Aradia ubezpečí, že principu rozumím, klade mi řečnickou otázku kolik otrockých orgasmů si spolu užijeme? A jedním dechem si odpovídá, že dvacet určitě pro začátek zvládnu. Už to mě děsí, nedovedu si představit, že vydržím víc než 5. Vždyť když si dělám hezkou chvilku doma, je zhruba během pěti minut hotovo. A teď? Dvacet orgasmů bez skutečného výstřiku? V těchto podmínkách? Cítím se tak natlakovaný, že bych se nedivil, kdyby první dotyk kožené rukavice na mém údu způsobil nekontrolovatelný výbuch. Následně se roztáčí pekelný kolotoč, který skoro nestačím sledovat. Moje tělo neschopné pohybu se stává hračkou Madam Aradie. Tu mne moje bradavky, tu honí můj penis, tu hněte, tu tvrdě mačká moje koule. Každý otrocký orgasmus hlásím, pokaždé plný strachu, že teď musí přijít ta chvíle, kdy už to neodhadnu a nestihnu. Do toho Madam dělá všechno pro to, aby mě ještě víc vyvedla z míry. V jednu chvíli cítím, nebo se spíš domýšlím, že po mé hrudi jezdí její zadeček v kožených šatech. Jen pomyšlení na to způsobuje, že jsem krůček od orgasmu, který bych nezastavil. Mám však štěstí, Madam Aradia přestává dráždit můj penis a hned na to slyším její hlas, plný vzrušující intonace:
„O pissu jsme se spolu vlastně nebavili? Ale to je mi jedno,“ opět si odpovídá na otázku, kterou sama položila.
A za chvíli cítím, jak na můj vzrušený klín dopadá teplá tekutina. Ono se to děje! Úplně mi běhá mráz po zádech. Madam Aradia mě pomočila. Dávno nejsem sám sebou, nestíhám vnímat, natož analyzovat pocity, které zmítají mým vnitrem. Nestačím být pohoršený, zhnusený sám sebou, vím jen, že jsem totálně vzrušený. Takhle sám sebe neznám. Stěží zadržuju sten. Madam Aradia se mezitím baví.
„Kdybys jen viděl, jak ho máš celého mokrého.“ směje se.
Záhy ale její smích utichá.
„Zašpinila jsem si rukavici,“ oznamuje mi. „Očisti mi ji!“
A ještě než ta slova dozní, cítím, jak jsou moje ústa rozevírána a dovnitř se noří prsty Madam Aradie, stále v té kožené rukavici. Cítím, že je mokrá a vím od čeho, vůbec mi to ale nevadí. Plný vzrušení dychtivě olizuju pomočené prsty Madam Aradie. Nikdy bych nevěřil, že se něco takového stane. Když je Madam spokojena, obrací svou pozornost znovu k otrockým orgasmům. Divím se, že se stále držím a i Madam Aradie patrně usuzuje, že mám na víc, protože mi najednou oznamuje, že otrockých uděláme třicet. Krve by se ve mně v tu chvíli nedořezal. Vůbec nevěřím, že je to možné. Už teď se cítím na pokraji sil a jen čekám, kdy už to neudržím.
Po několika dalších otrockých orgasmech, které pečlivě počítám, Madam Aradia přestává a odvazuje mne. Pak usedá zpátky do křesla a poroučí mi, abych jí zul kozačky. Jsem v tom trapně neohrabaný, Madam Aradia mě musí upozornit, kde je zip. Sundávám jednu botu po druhé a klepou se mi přitom ruce. Nervozitou i vzrušením. Kozačky opatrně pokládám na zem a se sklopenýma očima klečím vedle Madam Aradie. Před sebou mám její nohy jen v punčoškách. Nevím, zda smím, ale nemohu od nich odtrhnout zrak. Footfetish je další mojí slabinou.
„Bolí mě nohy,“ oznamuje mi Madam Aradia. „Olízej mi je.“ A s těmi slovy přede mne natahuje jednu nohu.
Ihned poslouchám a můj jazyk se činí. Jemně, leč důkladně olizuju nohu v nylonových punčoškách, saju prsty a ze všech sil se snažím masírovat nohy Paní. Když je spokojena, nastavuje mi druhou nohu. Spokojen jsem i já, právě se mi plní další sen. Erekci mám snad už trvalou, není možné, aby stihlo dojít k ochabnutí. Situaci si neskutečně užívám a je mi líto, když mě Madam Aradie zastavuje.
„Je čas, abychom se podívali na tu tvou prdel,“ konstatuje a kyne mi směrem ke zvláštnímu lůžku, které má na jedné straně takové zvláštní úchyty.
„Vylez tam a lehni si na záda. Nohy do praku,“ instruuje mě Madam Aradia a tak mi osvětluje účel celé konstrukce.
Vylézám na lůžko, lehám si na záda a nohy, pokrčené v kolenou, opírám do konstrukce. Můj anál je tak hezky přístupný. Madam Aradia mě mezitím opět svazuje, za chvíli mám nohy i ruce pevně fixovány. A hned poté mi znovu zavazuje oči. Já přemýšlím, jestli jsem udělal dobře, že jsem Madam vyprávěl své sny o tom, co mě pro anální znásilnění ženou znamená, že to vnímám jako krystalické vyjádřená ženské dominance, naprosté odevzdání submisiva jeho Paní. Pere se to ve mně. Na jednu stranu po tom moc toužím, po té psychické rovině, na druhou stranu se bojím, že to po stránce fyzické bude bolet. Zápas se však nerozhodný a já mlčím. Slyším, jak ke mně přistupuje Madam Aradia a pokládá mi na obličej své dlouhé kožené rukavice, abych si prý užil jejich vůni, jak říká. To se taky děje, a když mi ihned poté začne Madam opět honit penis, veškerý můj vnitřní boj je ten tam. Nechávám se vést, soustředím se jen na počítání otrockých orgasmů – a musím si přiznat, že si to užívám.
„Tak vyzkoušíme, jak úzkou máš tu prdelku. Nejdřív jeden prst,“ slyším přes hradbu emocí Madam Aradii a vzápětí cítím, jak její prst proniká do mého análu.
Nejdřív ztuhnu, ale jednak to není nic platné, jednak zjišťuji, že je mi ta situacevlastně příjemná. Madam Aradia je opatrná a jemná, byť tedy nemám s čím srovnávat. Chvíli ohledává můj anál a za chvíli přidává další prst, o čemž mě informuje. Na jednu stranu mě uklidňuje, že se mnou komunikuje, na druhou stranu mi o to víc pracuje fantazie. Vlastně nevím, jestli je to plus anebo ne. Madam Aradia začíná masírovat mou prostatu – a pokud už teď byly moje emoce vyšponované, najednou jako by uvnitř mne něco vybouchlo. A ve stejný okamžik mě varuje Madam Aradia:
„Soustřeď se na otrocké. Společně s drážděním prostaty to je mnohem, mnohem intenzivnější.“
Zdá se mi to, anebo v jejím hlase slyším pobavení? Má ale pravdu. Pokud doteď byly otrocké náročné, odteď se z nich stalo naprosté peklo. Orgasmus stíhá orgasmus (ten otrocký samozřejmě) a já je sotva stačím hlásit. Mysl jako by se mi vyčistila a já nemyslím na nic, jen na otrocké a jejich hlášení. Cítím všechny pocity a emoce, ale nezdržuji se rozmýšlením nad nimi. I Madam Aradii a její hlas vnímám jen tak jakoby z povzdálí, třebaže stojí hned vedle mně. Zjišťuju, že spoutání i zavázání očí mi pomáhá. Sice naprosto netuším, co se se mnou vlastně přesně děje, ale pomáhá mi to vnímat jen to podstatné. Což jsou otrocké orgasmy. Nenechám se vytrhnout, ani když se mi Madam Aradii oznamuje, že mě ošuká. Nejsem s to poznat rozdíl mezi rukou Madam anebo nějakým umělým penisem. Hlavní je, že je to krásné. Až pomine ta atmosféra, budu se možná stydět. Anebo taky ne. Plní se mi tu další sen, a je to takové jak jsem si to v představách vymaloval. Bezbolestné, v rozumné míře ponižující, ale především, skutečně cítím naprosté, totální odevzdání. Tohle je ženská dominance v kostce, prolétne mi hlavou. Madam Aradia jako by vycítila směřování mých myšlenek, se mě ptá, jestli už jsem někdy kouřil ocas. Tím mě zaskočí a já se staženým hrdlem špitnu, že ne. Ale to hrdlo dlouho stažené nezůstává. Najednou cítím něco na svých rtech a ve stejnou chvíli mi Madam Aradia přikazuje, abych otevřel pusu. Dovnitř mi zajíždí gumový penis, jak předpokládám. Dráždění toho mého zpomaluje, ale zcela neustává. Madam se chvíli baví, netuším jak vypadám a jak se asi tvářím. Nejspíš překvapeně. Ani tomuhle nemám síly se bránit. Ústa nechávám otevřená a jen vnímám, jak gumový penis jezdí dovnitř a ven. Madam Aradia však není s tak laxním přístupem spokojená a přikazuje mi, abych zapojil jazyk. Neuměle se o cosi snažím, ale o efektu nemám představu. A vlastně ani iluze. Zase jsem rád, za šátek na očích, nebýt něco, tak se asi propadnu studem. Anebo ne? Cítím totiž náznaky toho, že mně to vzrušuje. Líbilo by se mi, kdyby ze mě Madam Aradia udělala svou děvku? Zjevně se dnes o sobě dozvídám spoustu nových věcí.
Chvilka oddechu, pokud to tak jde nazvat, však končí, a Madam Aradia se opět vrací k mému análu. A teď už si nebere servítky. Rázně přiráží a šuká můj anál a k tomu nemilosrdně honí můj ocas. Hlásím jeden otrocký za druhým, ale Madam mi nedává čas vydechnout. Nepřestává mě šukat ani honit a jen odezní jeden otrocký, už je tu druhý. Ke stanovené třicítce se blížíme ďábelskou rychlostí. Nevěřil jsem, že to dokážu a přitom tu hranici dokonce překonávám. Když dostávám od Madam Aradie příkaz stříkat, jsem už tak vzrušený, že toho snad ani nejsem schopen. Ona však nepřestává a dráždí mě dál. Ohlašuju 35. otrocký orgasmus – a svět kolem mne mizí. Jako kdybych ztratil vědomí. Pokud jsem někdy pochyboval, jestli jsem zažil orgasmus, teď už nemůžu být pochyb. Z milosti Madam Aradie jsem měl právě tu čest zažít první skutečný orgasmus mého života. Stěží vnímám, že mě Madam odvazuje a sundává mi šátek z očí. Varuje mě, abych vstal pomalu, aby se mi nezamotala hlava. Plný vějíře doznívajících pocitů slézám z lehátka a poklekám před Madam Aradii, abych jí poděkoval za lekci. Poté, co mi Madam sundala obojek, vděčně – a nyní skutečně až nábožně – líbám její ruku, nohu i zadeček. I po tom, co se právě odehrálo, mě to zase vzruší. Ale nedá se nic dělat. Lekce je u konce. Madam mne posílá do sprchy a poslední tečkou za první lekcí u Madam Aradie je nasazení pásu cudnosti a obdržení instrukcí, co bude následovat. Protože toto byl jen začátek. Začíná mi nový život. Nevím, co mám čekat, ale i přes nejistotu a jisté obavy se na něj těším. Zpáteční cesta již s pásem cudnosti je také zvláštní. Třebaže jsem z pásu nesvůj a zvláště při chůzí se bojím, jestli není poznat, že ho mám nasazený, zároveň pro mne představuje něco velmi cenného. Je dokladem toho, že patřím Madam Aradii.
