Návštěva úchylné švadleny
Roztrhla se mi latexová halena. Protože jsem ji měl dost rád, jsem totiž fetišista latexu a navíc byla pěkně drahá, nedokázal jsem se smířit s tím, že bych ji musel vyhodit. Proto jsem zapátral na Internetu, až na mě vyskočil zajímavý web s názvem: Opravna latexových obleků. Věděl jsem, že na opravu latexu je třeba speciální lepidlo, které jsem už delší dobu marně sháněl, a tak jsem neváhal a zavolal na číslo, které jsem na stránkách opravny našel.
Vzala to příjemná dáma.
Když jsem jí nastínil, co se mi stalo, zasmála se a řekla:
„Ty budeš asi pěknej alfa sameček, že sis při sexu rozerval latex.“
„To ne, škubnul jsem si o kliku dveří,“ lhal jsem.
„No samozřejmě. Tak mi to dovez. Podíváme se na to!“
Domluvili jsme si čas návštěvy a já vyrazil. Měl jsem to přes hodinu cesty.
Ve dveřích mě čekala žena v latexové kombinéze.
„Taky miluješ latex? Jako já?“ zeptala se a já se nezmohl na slovo.
Vzala do rukou moji halenu jako svátost a pečlivě si ji prohlížela.
„To nebude tak snadné opravit. Máš ji roztrhlou po celé šířce. Ale zvládnu to. Za týden si pro ni přijeď!“
Nějak mi nevadilo, že mi tykala, zřejmě to v latexové komunitě tak fungovalo.
Celý týden jsem dost špatně spal. Ve snech se mi honila postava v černém latexu s výraznýma očima a černými vlasy. Takový dojem na mě ta žena udělala.
Konečně jsem se dočkal.
Dojel jsem o půl hodiny dřív než jsme byli domluveni.
Dáma mě přivítala s úsměvem a já se nemohl vynadívat na její latexové šaty, které měla na sobě.
Ona snad v tom latexu i spí! Napadlo mě mimoděk.
„Tak svlíkat!“ poručila mi, sotva jsem vešel do její dílny.
Všude kolem visely latexové kombinézy a šaty.
„No nejsi sám, kdo je takový raubíř!“ zasmála se.
Svlékl jsem se do půl těla.
Dáma mi pomohla do mé haleny. Když mi ji zapínala, letmo si pohrála s mými bradavkami.
To mě vzrušilo.
Všimla si toho.
„Ale, koukám, že latex tě opravdu inspiruje!“ řekla.
„Vy mě inspirujete,“ odpověděl jsem po pravdě.
„Tak se svlékni úplně,“ řekla.
Vytřeštil jsem oči.
„No nečum. Dělej. Zkusíme i latexové kalhoty!“ vysvětlila mi.
Svlékl jsem se tedy do naha.
Ocas mi stál. Jinak to prostě nešlo.
„Hele, latexáci bývají většinou hubení. Ty máš pár kil navíc. Pak se nediv, že si věci z latexu rozerveš. Takže tě naučím několik cviků a ty budeš alespoň dvakrát denně opakovat aspoň padesátkrát. Ovšem v latexu. To se aspoň pořádně zapotíš a kila půjdou dolů.“
Neprotestoval jsem.
Kolem haleny mi obepnula pořádný korzet s vysvětlením, že když bude stažený, tak mi to půjde lépe. Sice jsem nechápal co, ale neprotestoval jsem.
Poté mi poručila, abych se ohnul.
Poslechl jsem. Do zadku mi vsunula vibrační anální kolík a zapnula ho.
Pěkně mě to vzrušovalo.
Na bradavky mi nasadila elektrody s vysvětlením, že když budu cvičit špatně, že to pocítím.
„To je ta nejlepší motivace k učení,“ řekla, teď už přísně.
Odvedla mě na zahradu a tam jsem musel dělat dřepy, kliky, skákat a běhat. Když jsem už nemohl a snažil se odpočívat, přidala na displeji elektriku.
Pěkně to bolelo.
Ale její výchovná metoda fungovala dokonale. A nejen na cvičení. Stál mi po celou dobu.
Když jsme skončili s cvičením, řekla:
„Za odměnu, že jsi tak pěkně poslouchal, se pomazlíme. Můžeš mi sáhnout na prsa. Doteky přes latex jsou mnohem příjemnější než na nahé tělo.“
Dal jsem jí za pravdu.
Dotýkali jsme se navzájem a já se bál, že se vystříkám. Jenže vždy, když by to skoro bylo, mi přidala na elektru. Hrála si se mnou jako kočka s myší.
Pak mě odvedla zpět do dílny. No, dílny…předtím jsem si nevšiml gynekologického křesla.
Zabalila mě do smršťovací folie, položila mě na křeslo a na hlavu mi nasadila plynovou masku. Do ní mi dala na vatičku trochu poppersu.
„To, aby ses uvolnil,“ vysvětlila mi a uzavřela mi přísun vzduchu. Lapal jsem po dechu, ale ona postupně uzávěr vrapové hadice otevírala a zase uzavírala. Vždy, když ho otevřela a já se chtěl vydýchat, dala mi do hadice další dávku poppersu. Potom mi rozevřela halenu a propíchla mi bradavky. A potom i koule a penis.
„A teď ti na ty jehličky nasadím elektriku. A pak do zadku!“ zasmála se.
Nemohl jsem protestovat. Za každé mé zakňourání mi přitáhla fólii dalším a dalším koženým popruhem. Kolem břicha a nakonec i kolem hrudníku. Dýchalo se mi opravdu ztěžka.
A do toho další přidušení a další poppers. Nemělo to konce.
Potom vyměnila vibrační kolík za elektrický. A ten na konec za šukací stroj.
A aby toho nebylo málo, na ocas mi připevnila masážní hlavici.
To se už nedalo vydržet!
Stříkal jsem snad až ke stropu.
Když mě rozvázala, řekla mi s úsměvem:
„Když tohle budeme opakovat každý týden a budeš cvičit i doma, za měsíc máš klidně 5kg dole.“
„Ano, ano. Cokoliv si přejete, madam.“
„Tu halenu si nesvlíkej. Ode dneška v ní budeš i spát. Aby ses pěkně zapotil! Aby ten pupek zmizel, co nejdřív.“
„Ano, madam!“ slíbil jsem a v duchu si říkal, jak to vysvětlím manželce.
Nejspíš četla mé myšlenky.
„Doma to vysvětlíš tak, že to nosíš kvůli hubnutí. I ona určitě ocení tvoji pevnou vysportovanou postavu.“
Musel jsem jí dát za pravdu. A už se těšil na další trénink.
