Krev a chcanky – moje zpětná vazba z lekce.
Napsal: Slave L.
Vystoupil jsem z auta podle instrukcí, které mi Madam Aradia poslala před lekcí.
„Když vystoupíš, budeš mít rozepnutý poklopec a stojící ocas venku, abychom ho mohly s komtesou zkontrolovat“, napsala v e-mailu.
Dveře domu se otevřely. Stála v nich komtesa Sandra v krátkém kabátku. To bylo poprvé, co mě nevítala Madam Aradia osobně.
Sandra mě sjela pohledem. Kráčel jsem k ní a penis vyčnívající z kalhot mi rozhodně nestál.
„Mazej nahoru!“ spustila na mě na uvítanou a zavřela za mnou dveře.
Pustil jsem ji do schodů napřed a vyšel za ní do patra. Jen jsem zavřel dveře do studia, ozvala se Madam Aradia: „No, hezkou povídku jsi napsal. Poslala jsem ji Sandře, aby věděla, co v ní je. Také ví, že jsi v ní udělal spoustu chyb. A já je musela opravovat, abych ji mohla vystavit na svůj web! Víš, kolik chyb jsi tam udělal?“
„Nevím. Myslím… tak jednu, nebo dvě?“ hádal jsem, zatímco jsem se svlékal do naha.
„Sedm! Tak to bude trest za každou chybu deset ran! Takže celkem sedmdesát!“
Zkontrolovala pohledem, že jsem přijel, jak přikázala, s kolíčky na bradavkách a podvázanými varlaty. A také s análním kolíkem v zadku, abych byl roztažený.
Přikázala mi, ať se ohnu přes stolici na výprasky.
Byl jsem ve studiu sotva dvě tři minuty a už si mě komtesa Sandra rovnala na exekuci. Hrudí jsem se položil na stolici. Rozkročenýma nohama jsem se opíral o podlahu. Přivázaly mě ke stolici tak, že jsem se nemohl pohnout. Před očima jsem měl podlahu. Na bradavkách jsem měl stále kolíčky z domova.
„Aha, ty ležíš na kolíčkách?“ všimla si Sandra mého nepohodlí. „Bolí tě to?“
„Ano.“
„Tak to je dobře,“ přisvědčila a ujistila se, že na nich opravdu ležím. „Právě to já chci!“
Vše se seběhlo tak rychle, že jsem si až teď uvědomil, co mě vlastně čeká. Sedmdesát ran!
Dosud, když přišlo na výprask, tak jsem dostával dvacet, možná dvacet pět, snad jednou třicet, ale ne od Sandry… Teď to mělo být sedmdesát!
Věděl jsem už, jaké výprasky Sandra dává. Žádnou ránu neošidí. Minule jsem jich dostal deset a týden jsem si prohlížel zadek v zrcadle. Neuměl jsem si představit, že jich bude sedmkrát tolik!
„Nohy roztáhni a postav se na špičky!“ rozkazovala Sandra. „Ano, správně!“
Tak Paní jí dala volnou ruku?! Věděl jsem, že při minulých lekcích Sandru brzdila, aby na mě nevletěla hned od začátku a nepřeválcovala mě a neodrovnala předčasně. Dnes do toho Paní nezasahovala.
Ucítil jsem několik mírných plácnutí přes zadek.
„Hm, to půjde,“ pochvalovala si Sandra a plácla mě. Poznal jsem, že je to kožená plácačka.
„Jedna…“ začal jsem počítat.
„Ne, ta se nepovedla. Ta neplatí. Počítají se jen povedené.“
Dostal jsem ránu. Ta zaštípala pořádně.
„Jedna. Děkuji,“ řekl jsem.
„Ne! Děkuji, madam!“ opravila mě.
Tak ona si nechá říkat madam? Dosud jsem ji oslovoval komteso…
„Jedna. Děkuji, madam,“ pochopil jsem rychle.
Rány přibývaly a já počítal. Štípalo to pořádně. Bolelo to hodně. Žádná rána od Sandry nebyla slabá. A co víc, když se jí rána nepovedla, nesměl jsem ji počítat a počítala se až ta další. Takže nakonec v součtu jich bylo o dost víc, než jsem napočítal.
Na druhou desítku ran si mi sedla obkročmo na záda a pokračovala. Rány dopadaly pod jiným úhlem, ale bolely stejně. Líbilo se mi, že cítím na svých bocích stisk jejích stehen a dotek jejího zadečku na svých zádech.
Takových dvacet ran jsem ještě nedostal! Sandra se postavila a pokračovala dál.
Najednou mi jich dala několik rychle za sebou, pět nebo šest, tak rychle, že jsem je nedokázal počítat. Takže neplatily… Už jsem byl za hranicí, o které jsem si myslel, že už nesnesu.
„Ty jsi o mně do povídky napsal, že jsem bestie!“ hněvala se Sandra. „Copak já jsem nějaká bestie?!“
„Ne, ne! Nejste,“ lhal jsem pokrytecky, abych to neschytal ještě víc. „Omlouvám se.“
Snažil jsem se to rychle vyžehlit.
„Popisoval jsem, co jsem v tu chvíli cítil…“
„Já ti ukážu, co budeš cítit teď!“ pohrozila Sandra.
Postavila se přede mě, stiskla mi hlavu mezi své dlouhé štíhlé nohy a pokračovala ve výprasku. Výrazný vzor jejích černých krajkových punčoch jsem měl těsně před očima. Její stehna se tiskla k mým tvářím.
„A taky napsal: Aradia řekl,“ přisadila si Madam. „Jako bych byla chlap! Tak píše o své Paní! „Aradia řekl!“ To je prostě neodpustitelné!“
„Omlouvám…“
„Po dnešku si to už bude pamatovat,“ ujistila ji Sandra.
„Viď, že si to budeš pamatovat?“ To patřilo mně.
„Ano…“
Pokračovala. Počítal jsem dál.
Několik ran prohlásila opět za neplatné, protože se jí nepovedly. Jestli tak bude pokračovat dál, tak se sesypu. A to jsme teprve za polovinou…
„Tvoje prdel je už pěkně zmalovaná!“ libovala si „Co kdybychom ti do ní dali klystýr z čerstvých chcanek?“
„Ano, madam,“ souhlasil jsem. Jak jinak?
Slyšel jsem nezaměnitelný zvuk močení do nádobky.
„Připravila jsem ti klystýr z vlastních chcanek,“ informovala mě Madam Aradia.
Ze zadku mi vytáhly můj kolík a hadičkou do mě napustily speciální klystýr z Aradiiny moči. Byla krásně teplá!
„Budeš to v sobě držet až do konce!“ přikázala mi Aradia.
Když jsem přišel o anální kolík, který trochu vyčníval, stala se spodní část zadku ještě přístupnější pro výprask. Sandru zaujala moje podvázaná varlata visící mezi mýma nohama.
„Á, copak to tu máme, otrůčku?“ smála se, zřejmě potěšena svým novým krutým nápadem, a zlehka mě do nich zespodu plácala.
Údery zesilovaly, až mě to donutilo zvednout zadek. Vtom jsem přes něj dostal štiplavou ránu plácačkou.
„Když zvedneš zadek, tak přes něj dostaneš,“ vysvětlila mi další pravidlo výprasku.
Bití přes koule zesilovalo, a když jsem to už nemohl vydržet, nadzvedl jsem zadek a dostal pořádně plácačkou.
Pokračoval jsem v počítání.
„Už je hezky rudej,“ radovala se Sandra. „Pálí to hodně?“
„Dá se to vydržet, madam,“ odpověděl jsem statečně.
„Hm, já si to myslela, že jsi silnej chlapec,“ řekla záludně. „Namažu ti prdel pálivou mastí, aby se ti hezky zahřála.“
Cítil jsem na hýždích její dlaň. Po předchozím výprasku to bylo příjemné hlazení.
„Viď, že tě to nepálí?“
„Ne, madam, nepálí.“
„To začne pálit až za chvíli a bude to zesilovat, ale teď už se to nedá zastavit,“ zasmála se. „Viď, že nejsem žádná bestie, otrůčku?“
„Nejste, madam. Nechtěl jsem Vás tím urazit,“ řekl jsem. Ale myslel jsem si: Jseš děsná bestie!
„Na rukavici mi zbyla pálivka. Co s tím?“ zeptala se jakoby bezradně. „Á, už vím!“
Promnula v ruce moje varlata. Potřela mi také rozkrok a řitní otvor. Ještěže mi to nenamazala dovnitř! Naštěstí jsem měl v konečníku moč Madam Aradie.
Opět se mi usadila na záda a další část výprasku vedla shora. Její stehna na mých bocích mě pevně svírala a tak nějak uklidňovala. Každá rána teď už hodně bolela. Byli jsme už za padesátkou a já si říkal: Tak ještě tři vydržím! Nebo dvě… alespoň jednu…
Vždycky mi ale zbylo dost odhodlání na to, abych vydržel víc. Vlastně mě to vzrušovalo. Jak jsem byl bezmocný, spoutaný, jak to bylo intenzivní, jak jsem byl blízko zlomení, jak se mě dotýkalo její tělo… A to, s jakou sadistickou zvráceností na mě uplatnila metodu koule-prdel!
Už zase stála za mnou. Znovu mě bila přes pálící koule. Po každém plácnutí do varlat jsem poslušně nadzvedl zadek a každý úder plácačkou ho zase srazil dolů.
„Napni ty nohy! A stůj na špičkách, nebo se to nebude počítat!“ napomenula mě.
„Šedesát dva. Děkuji, madam!“
Plácnutí zespoda přes koule, rána shora na prdel.
„Šedesát tři! Děkuji madam!!“
Nemilosrdně pokračovala dál.
Ještě pořád zbývalo hodně ran.
Pak konečně nechala moje koule na pokoji. Zato ale přidala několik ran rychle za sebou. Než jedna odezněla, přistála další a další! Dal jsem si velký pozor, abych je všechny stačil počítat, aby neřekla, že neplatí.
Před poslední, sedmdesátou ránou, udělala dramatickou pauzu.
Ale ani tu sedmdesátou neošidila. Byla pořádná.
„Sedmdesát! Děkuji, madam!!!“ zařval jsem vítězně.
Dva páry nohou v punčochách přistoupily do mého zorného pole.
„Zkontrolujeme kolíčky, jestli mu ještě drží na bradavkách,“ slyšel jsem hlas své Paní.
„Tenhle mu už nedrží,“ hlásila komtesa Sandra. Zatáhla za kolíček na mé levé bradavce a nechala ho spadnout na podlahu.
„Neboj, otrůčku,“ konejšila mě naoko Aradia. „Nahradíme je něčím, co bude líp držet.“
To mě vyděsilo. Skřipce na bradavkách bývají někdy nesnesitelné.
Odpoutaly mě od stolice. Postavil jsem se do základní pozice.
„Vidíš? Mám ty tvoje oblíbené!“ řekla Aradia a přicvakala mi na bradavky masivní lesklé kovové skřipce, které se mi opravdu líbí a pevně drží. Nebyly to ty úplně nejhorší.
„Tak! Dvacet dřepů!“ přikázala mi Sandra. „A ne, abys pustil ten klystýr z chcanek!“
Začal jsem dělat dřepy.
„Na špičkách! Budeš je dělat na špičkách!“ upřesnila Sandra.
Dvacet dřepů jsem udělal bez problému. Jen mě rozladilo, že si Madam Aradia všimla, že jsem přibral.
„No, podívejme se! To jsi tu dřív nemíval,“ ukázala na mé zanedbané břicho. „To je to vánoční cukroví… Tak mazej se dolů vyprázdnit!“
Odběhl jsem do sprchy vypustit její moč ze svého konečníku, opláchl jsem se a rychle jsem se vrátil. Dole bylo chladno. Pořád jsem měl na bradavkách skřipce. Visely a při pohybu mě jejich váha mučila.
„Ty ses nějak rychle vrátil! Tak pozdrav!“
Madam Aradia stála uprostřed místnosti a poklepávala špičkou nohy. Rychle jsem před ní poklekl a pozdravil jsem ji podle protokolu: ruku, podpaží, nohy, zadek. Měla na sobě elegantní krátké černé šaty, které jí bohužel zakrývaly podpaží. Ale krásné překvapení mě čekalo, když jsem ji po kolenou obešel a připlazil se k jejímu zadku. Nadzvedl jsem jí sukni a ke svému úžasu jsem zjistil, že nemá kalhotky! Byla to pro mě velká čest políbit její zadek přímo na kůži. Strašně moc mi to zvedlo náladu. Navíc jsem si všiml, že shodila na váze a její postava vypadá mladší. Byla velmi přitažlivá.
Políbil jsem ji na obě půlky.
„To není všechno!“ napomenula mě. „Ty nevíš…?“
Bleskově jsem pochopil. Zastrčil jsem jazyk mezi její hýždě a hledal jsem řitní otvor, abych jí ho mohl vylízat.
„No proto!“
Našel jsem hladké teplé místo a usilovně jsem plnil svou povinnost, abych ji potěšil co nejvíc dřív, než si to rozmyslí. Sotva jsem dýchal…
„No vidíš, že to umíš!“ pochválila mě za správné provedení ponižujícího pozdravu.
„A teď pozdrav Sandru. Nenech ji čekat!“
Poslušně jako pes jsem po čtyřech přilezl k Sandře. Také ona měla jednoduché krátké černé šaty podobně jako madam Aradia, a navíc ty krásné černé punčochy s krajkovým vzorem!
Projevil jsem ji svou podřízenost otrockým pozdravem. Na rozdíl od Madam Aradie, která si ho užívala se škodolibým potěšením, přijímala komtesa Sandra můj pozdrav chladně, přísně a povýšeně. Také jí jsem musel na závěr políbit zadek. Nadzvedl jsem jí sukni. Měla pod ní tanga. Stáhla šňůrku kalhotek na stranu, abych jí vylízal zadní dírku.
„Upozorňuju tě, milý otrůčku, že jsem se tam před lekcí nemyla. To jen abys věděl…“
„To vůbec nevadí,“ smála se Aradia. „S tím musí počítat. Od toho tu je, aby ti posloužil.“
„Viď, že ti to nevadí,“ obrátila se Paní na mě.
„Hmmm…“ zamumlal jsem rozpačitě mezi Sandřiny půlky a doufal jsem, že je čistá.
„Klekni si přede mě a otevři pusu!“ přikázala mi Sandra.
Odklepla mi na jazyk popel z cigarety, kterou kouřila.
„Ještě!“
Další popel.
„Spolknout!“
„Postav se zády k tyči!“ Madam Aradia mě poslala ke kovové konstrukci.
Obě společně mě přivázaly k tyči s nohama u sebe a připaženýma rukama. Omotaly mě od krku až ke kotníkům fólií. Při balení do fólie mi Paní k penisu pod fólii zasunula vibrátor. Fólie mi nemilosrdně tiskla k tělu skřipce na bradavkách. Ty mi ještě víc svíraly a napínaly bradavky. Znovu to rozbolelo. Navíc mě omotaly lepicí páskou. Na hlavu jsem dostal kuklu pouze s malým otvorem na ústech. Cítil jsem se stísněně.
Do bradavek sevřených skřipci mi Sandra přes fólii zapíchala jehly. Vlastně mi k nim fólii přešpendlila. Šourek namazaný emulzí mě pálil. Varlata jsem měl podvázaná stále ještě z domova. A zadek po výprasku namazaný pálivkou mě štípal také. Nemohl jsem si ulevit. Nepohodlí přibývalo.
„Pro dnešní lekci jsem si vymyslela název Krev a chcanky, pochlubila se Sandra, když mi zapichovala jehly do bradavek, zatímco já bojoval s bolestí.
„Budeš toho mít dost?“ zeptala se Sandra Aradie. „Hm, ještě ti tam přidám. To bude koktejl!“
Obě se zasmály tomu perverznímu vtipu.
Pochopil jsem, že ten koktejl bude z jejich moči. Pod fólii u krku mi zasunuly hadičku. Fólie ke mně neprodyšně přilnula a zahřívala mě. Teď pod ní natékala moč a rozlévala se po mém těle. Nacházela si cestu dolů až k mým nohám. Přes fólii mi k bradavkám nalepily elektrody a pustily do nich elektriku, která do mě tepala. Byl jsem znehybněný a uzavřený v lázni z jejich moči!
„Otevři pusu!“
Do úst mi zastrčily hadičku a nalévaly mi do nich svůj koktejl. Nemohl jsem v kukle dýchat nosem a ústa mi zaplnila moč. Zakuckal jsem se.
„Co je? Ty neumíš pít?“ pokárala mě Paní. Zřejmě jsem jí pokazil zábavu.
Byl jsem zabalený ve fólii, skřipce mi svíraly bradavky, ve kterých jsem měl jehly, dostával jsem elektrické šoky, vibrátor mi dráždil penis, podvázané koule mě pálily a koupal jsem se ve chcankách! Moje dámy byly nádherně perverzní!
Nevím, co by se dělo dál. Bohužel jsem v té pozici dostal křeče do nohy a musel jsem být uvolněn. Přeřezaly fólii a Paní mě z ní vybalovala. Moje sténání ji zastavilo.
„Má ji přišpendlenou k bradavkám,“ upozornila ji Sandra. „Asi ho to bolí.“
„Ha, ha! To se ti povedlo,“ zasmála se Aradia.
Zbavily mě jehel, elektrod a fólie. Sundaly mi kuklu a já opět viděl. Odpoutaly mě od tyče a odvedly k houpačce. Do ní mě připoutaly tak, že jsem měl roztažené nohy připoutané k zavěšené rozporné tyči, kterou zvedly nahoru, takže jsem za nohy částečně visel.
Madam Aradia rozvázala krátký provaz, kterým jsem si před lekcí podvázal varlata, a nahradila ho svou šňůrkou. Podvázala mi znovu koule, pořádně utáhla a druhý konec šňůrky uvázala k tyči mezi mýma nohama, takže jsem částečně visel i za koule. Ten nápad se mi líbil. Rukama jsem se držel
řetězů, na kterých visela houpačka. Byl jsem tak prakticky znehybněný, protože každý pohyb měl za následek citelné tahání za koule. Obličej mi zakryla kusem látky.
„Nebudeme se přeci dívat na to, jaké dělá ksichty,“ pronesla má Paní opovržlivě. „Mě zajímá jeho prdel. Ha, ha!“
Teď si se mnou, tedy spíš s mou prdelí, hrála Madam Aradia.
„Tady jsem tě ještě nenamazala, viď?“ poznamenala a potřela mi ústí řitního otvoru. „Nezdá se, že by tě to pálilo. Pálí?“
„Ani ne, milostivá Paní… Ale vím, že bude,“ vzdychl jsem odevzdaně.
„A tady jsme to taky vynechaly!“ přidala se Sandra.
Sundala mi skřipce z bradavek a potírala je pálivou emulzí. Doteky jejích dlaní na mých citlivých bradavkách zpočátku hřály a zhmožděné bradavky zklidňovaly. Jenže časem to začalo pálit…
Madam Aradia mi dráždila pálící penis vibrátorem. A co hlavně, pronikala svými prsty do mého konečníku.
„Víš, jaké má náš otrůček přání?“ zeptala se Sandry. „Už dlouho si přeje nám lízat zadky!“ prozradila na mě.
„Opravdu, otrůčku,“ zeptala se Sandra. „To by sis přál?“
„Ano, madam, opravdu,“ přiznal jsem se.
„Tak abys věděl, jak jsme na tebe hodné, dnes ti to přání splníme,“ oznámila mi Paní. „Ovšem pod podmínkou, že ti každá strčíme do zadku celou ruku a ty to vydržíš!“
Vydržel bych i obě ruce, kdyby se při tom svlékly! To je moje vytoužená představa, při které si ho honím, když v noci nespím.
Přidávala další prsty do mého zadku, pak uměláka, pak celou ruku. Moje prdel si užívala…
„Už ji tam mám celou! Dnes se ti tam vejdou obě. Sandře by se to mohlo podařit, protože má menší ruce,“ napadlo Aradii.
Nic jsem neříkal. Prodýchával jsem. Celá oblast rozkroku a hýždí mě pálila.
„No, to víš, že ti je tam strčím, můj otrůčku,“ zajásala Sandra. „Alespoň si je zahřeju. A tebe taky zahřeju.“
„Přidej mi ještě tu pálivku na rukavice,“ požádala Aradii.
Nejspíš to byl mindfucking, ale já to nepoznal. Alespoň si to myslím.
V tu chvíli jsem to už nervově nevydržel. Dobře jsem si pamatoval, jaké to bylo, když mě jednou Paní s mastí Sněhurkou úplně odrovnala. Já se těšil na pořádně tvrdé znásilnění do prdele, a ony si nedají pokoj s tou pálivkou! Fňukal jsem. Skoro jsem brečel.
Sandra mi strčila do konečníku obě ruce. Nevím, jestli tam byly opravdu celé. Spíš asi ne. Pálení uvnitř se však nedostavilo. Možná jsem už ani pořádně nevěděl, co cítím. Měl jsem hadr přes obličej, takže jsem bohužel nemohl Sandru vidět. Rád se na ni dívám, když mě mučí. Je neodolatelná!
Strčila mi do zadku nějakého silného uměláka a šukala mě jím, až jsem hekal. Přestal jsem vnímat pálivku a vzrušení začalo převažovat nad bolestí. Konečně jsem si to znásilňování užíval! Napadlo mě, že mi to možná dělá připínákem a vzrušil jsem se ještě víc. Na penisu jsem cítil Aradiin vibrátor.
„Už má dost…“
Slyšel jsem, že si něco tiše řekly. Později v koupelně jsem zjistil, že mi prdel ošukaly až do krve. To je asi zastavilo.
Sundaly mi hadr z obličeje, odpoutaly mě, a také moje nebohé podvázané koule. Ta úleva!
„Polož se na lavici! Hlavu sem!“ přikázala mi Paní. „Čeká tě tvá zasloužená odměna. Budeš nám lízat prdele, když sis to tak přál!“
Ano! Přál jsem si to ve svých fantaziích a jedna z nich se stala právě teď! Bylo mi jedno, zda je to trapné, nebo ponižující.
Ležel jsem na lavici s rukama u těla a komtesa Sandra se mi rozkročila nad hlavou.
„Dělej! Sám jsi to chtěl!“
Musel jsem ji lízat mezi půlkami. Dávala si záležet, abych se dostal až k zadní dírce, a tu si nechala vylízat opravdu důkladně. Vzpomněl jsem si, že na začátku lekce říkala, že se tam nemyla. Jestli nelhala, tak to bylo hodně zvrhlé.
„No lízej Sandru! Užívej si to!“ smála se škodolibě Aradia. „A tohle taky!“
Rozkročila se mi nad bedry a začala mi močit do klína. Ta rozkošná, teplá sprcha mě vzrušila.
„Vem‘ si ho do ruky a hoň si ho!“ poručila mi.
Udělal jsem to a před očima obou žen jsem začal masturbovat.
„Představ si, že mi napsal, že má nejkrásnější penis na světě,“ prozradila Paní Sandře.
„To tedy nemáš!“ zasmála se Sandra.
„Dělej. Hoň si ho,“ řekla Aradia. „Chci vidět, jak stříkáš!“
„Jo, to se mi bude líbit! Dívám se…“ řekla pobaveně Sandra.
Paní mi dál močila na penis a ruku, kterou jsem ho masíroval. To bylo ponížení! Lízat zadek komtese a nechat si chcát na ocas a koule od Paní!
„A teď mě očistíš a vylížeš mi zadek!“ řekla Madam Aradia a vystřídala Sandru nad mým obličejem. „Pořádně! A vystříkáš se při tom!“
Očistil jsem Paní od moči a poctivě jí vylizoval zadek. Nešetřila mě. A mně se stavěl penis!
„Milostivá Paní, smím stříkat?!
„Smíš, ale předem to ohlásíš!“
Netrvalo to dlouho. Udělal jsem si to skoro až k ejakulaci.
„Milostivá Paní, budu stříkat! Prosím o dovolení!“
„Můžeš. Dělej! Tak! Na moji ruku!“
Jen jsem vystříkl, tak mi hned strčila do úst svou ruku s mým semenem. Slízal jsem tu teplou želatinu a honil jsem si ho dál, dokud jsem stříkal. Asi toho bylo dost. V ústech se mi ocitla Sandřina ruka s další dávkou ejakulátu.
„To ses tedy předvedl! Tak si to slízej!“
Ty zvrhlice mě krmily mým vlastním spermatem!
Komtesa Sandra si otřela ruku o můj obličej.
„No hezký!“ zasmála se.
Ležel jsem na lavici a vzpamatovával jsem se. Byl jsem nahý, ulepený od spermatu a moči, seřezaný a potřený pálivou mastí.
„Děkuji za lekci.“
Zklidnil jsem se a vděčně jsem se usmál na obě ženy v černých minišatech. To, co se mnou prováděly, jsem nevnímal jako ponížení. Byl to vzrušující zážitek.
Doma mě pak pálila prdel až do večera. Prohlížel jsem si zadek v zrcadle. Byl celý červený a postupně se vybarvoval. Komtesa Sandra se ukázala jako obdivuhodná umělkyně, která umí malovat na zadek otroka abstraktní obrazy, jež mění barvy a tvary každý den.
Zabarvená plocha mého zadku časem ubývala na rozloze, ale nabývala na pestrosti. Komtesa Sandra mi na něm vykouzlila všechny odstíny od červené přes žlutou, fialovou, modrou až po téměř černou. Vydrželo mi to tam dva týdny. Až potom jsem nemusel skrývat zadek před manželkou a vymýšlet si pohádky o tom, jak jsem spadl z kola.
Poučil jsem se, že nemám dělat chyby v povídkách. Snad už v této nebudou, nebo jich bude méně… Zjistil jsem, že dokážu vydržet pořádný výprask. Sedmdesát je můj rekord, a možná bych zvládl i víc. Splnil se mi sen o vylizování zadečků. Zjistil jsem, jak sladké je takové ponížení. Toužím po něm stále, a ještě víc.
A když se sprchuji, tak si pouštím mírný proud teplé vody na klín, varlata a pak žalud.
