Baby adult
Napsal: Mimčo Martin
Čekám na příchod své ženy plný obav a zahanbení.
Cítil jsem v kostech velký průšvih.
Panebože, jak jí to vysvětlím?
V břiše jsem cítil známé motýly.
A měl jsem důvod.
Moje žena mi totiž poslala do práce fotografii velkého dudlíku.
Při úklidu domu našla moji tajnou skrýš.
Ve zprávě byla otázka, na kterou teď marně hledám odpověď: Co to má znamenat?
Konečně klaply venkovní dveře.
Znervózněl jsem ještě víc.
A je to tady!
Manželka vešla do obýváku a za ní…MOJE MATKA!
Kupodivu se usmívala.
Moje žena nevypadala taky naštvaně, spíš zmateně.
„Martine, můžeš mi prosím tě vysvětlit...“, začne polohlasem..
„Kristy...prosím Tě...já Ti to vysvětlím...ale prosím Tě...teď ne...až pak,
až budeme sami“, žadonil jsem.
„Proč? Nechceš to řešit před svojí matkou? Stydíš se, viď? Proč tohle schováváš?“ zeptala se a vytáhla ze zásuvky dudlík.
Zrudnul jsem.
„Panebože! Ne tak nahlas! Vždyť to uslyší máma!“ šeptal jsem nervózně.
„Ale já jí vše řekla. Ostatně, proto je tady. Promluvíme si o tom všichni tři.“
„To nemyslíš vážně, že ne?“ zděsil jsem se.
Kristýna se jen usmála, chlácholivě mě objala a pohladila po paži,
„Pojď, neboj, bude to v pořádku...“
Jako v mrákotách se nechám vzít za ruku a jdu přivítat mamku.
Nezdá se, že by něco tušila, s úsměvem mi jde vstříc, neviděli jsme se už nějaký čas. Potěšeně se se mnou obejme, dokonce mě snad podrží trošku dýl, než obyčejně. Sedáme na pohovku a Kristýna se ptá, jestli nám může přinést vodu. Rádi přijímáme. Jsem tak nervózní, úplně mi došla slova.
Na chvíli zavládlo rozpačité ticho. S vděčností si vezmu sklenku s vodou, ruka se mi však viditelně chvěje a já vím, že si toho musely všimnout. Když ji položím zpátky na stůl a opatrně zvednu oči, zjistím, že si mě obě
s úsměvem, mlčky prohlíží. Mamka zvědavě a trošku pobaveně. Přepadne mě neblahé tušení, že se stane něco hrozného...
Rozbušilo se mi srdce.
Maminka si mě ještě chvíli prohlíží, s úsměvem, ale spíš mateřsky, lítostivě, jako by hledala správná slova, jako by přemýšlela, jak má malému dítěti sdělit, že budou muset na očkování.
„Martine, tak my budeme mít doma zase miminko?“
Krve by se ve mně tou hanbou nedořezal,
„Co… cože?“ vykoktal jsem po chvíli.
„No...jestli budeme mít malé mimčo? Jestli budeme přebalovat
počurané plenky, vyvařovat dudlíky...kojit z maminčiných bradavek?“
Zoufale, vyčítavě vrhnu pohled na usmívající se Kristýnu.
Jak mi to mohla udělat?
„Mami...já vůbec nevím, o čem...“ soukal jsem ze sebe.
„Ale no tak, Martine. Já myslím, že to víš moc dobře...no tak... podívej se na mě... Kristýnka mi to řekla...víme všichni moc dobře, co našla v té velké skříni ve sklepě...nebo ne?“
„Mami, já .... se o tom nechci bavit... strašně se stydím...“
„No tak, pojď ke mně, vždyť se celý klepeš... všechno je v pořádku...no tak... Ale ...proč jsi jí to neřekl... jestli chceš dudlat?“
Ježíšikriste! Skutečně to hrozné slovo vyslovila moje matka nahlas??
Jako o nějakém batoleti, dětinském miminu!! Cítím, jak můj obličej hoří.
Dudlat!
Co na taková slova vůbec může říct dospělý chlap!!
„Martine...mluvím s Tebou...Ty by jsi to chtěl opravdu zkusit? Chtěl bys být malé miminko? Aby tě tvoje žena, nebo maminka zase přebalovala? Aby ti dávala takový velikánský dudlík?“
„Panebože...ne!! A nemluv o tom, prosím!!“
„Jen nám to řekni podle pravdy...Ty by jsi chtěl být malý chlapeček? Naše malé miminko? Nechat si mezi nohy dávat plenky? Přebalovat tě, starat se
o tebe? Řekni...tohle by se ti líbilo?“
„Mami, prosím! Je to hrozně trapné!“
„Odpověz, Martine! Jen mi to řekni...líbilo?“ trvala máma na své otázce.
S odevzdaným výrazem, rudý studem a rozpaky, skoro neznatelně přikývnu...
„No vidíš, usměje se na mě povzbudivě...nic to nebylo...už je to venku...nezlobíme se na Tebe... možná jen trošičku, že jsi to neřekl sám.“
Obrátí se na Kristýnu: „ Kde ho máš?“
Šokovaně sleduju, jak manželka sáhne do tašky a z ní vytahuje tu moji gumovou ostudu!!
„Ne...panebože, Kristy...ne!“ snažím se jí zastavit.
„Ale ano, Martinku, hezky nám to ukážeš,“ chlácholí mě mamka a drží
za paži, nedovolí mi odejít.
„Nee, to neudělám! Prosím!!“
„Ničeho se neboj, Martine“, přidává se i Kristýna a dudlík v její ruce se přibližuje k mojí puse.
„Dej mu hezkou pusinku!“ povzbuzovala mě máma.
Představa, že bych měl před nimi dudlík pusinkovat, je stejně děsivá jako ta, že ho mám před nimi v puse a dudlám ho jako ostudné dospělé mimino.
Ale nakonec mě to stejně čeká. Kristýna mi ho tak dlouho nabízí,
s povzbudivým, konejšivým úsměvem, až na jeho špičku skutečně přitisknu rty. Několikrát jej od nich odtáhne a zase přiblíží, opravdu jej musím pusinkovat, je to tak neskonale trapné. A za chvilku je ještě hůř...
„No vidíš, nic na tom není, Martine...a teď si ho nechej strčit do pusy...no tak, buď hodný kluk...ták, vidíš to, už je tam... Jen ho hezky dudlej...“
Stojím před svou ženou a matkou, dospělý chlap s dětinským dudlíkem
v puse a mám ho dudlat jako mimino. Usmívají se na mě, mateřsky, láskyplně, trochu zvědavě a nevěřícně... a nechtějí zůstat jen u dudlíku.
„Co kdybychom to naše mimčo zabalily i do těch plenek?“ napadlo Kristýnu.
Vytřeštím oči. To už je přes čáru! To nedovolím! Maminka se natahuje
pro plenky a já dělám poslední zoufalý pokus. Vytáhnu si cumel z pusy a prosebně se obracím na Kristýnu.
„To přece nejde, prosím Tě, nedovol to , Kristy!! Nemůžu být před vámi nahý! A před vlastní matkou!“
Jen se usmívá.
„No právě.. Martine, nebraň se tomu...Já to chci...aby ses jí ukázal...aby se dívala na Tvůj penis...“
„Panebože...vždyť je to úchylné!“
„Opravdu? Stejně jako Ty?“ zasmála se Kristýna.
Co proti tomu můžu říct? Má pravdu, jsem jen ubohý zvrhlík. Jemně mi bere dudlík z ruky a něžně jej vrací zpátky do pusy.
„Ničeho se neboj, je to tak v pořádku. Miminka se před maminkou nemusejí stydět...“
Obě si sedají na pohovku a já musím stát před nimi. Kristýna mi pomáhá
z kalhot, za moment stojím jen v tričku a boxerkách, jen se usmívají, je jasné, že mám erekci...ale vůbec to nekomentují. Trhnu sebou, když Kristýna zvedne ruku a přímo před mou matkou položí celou dlaň přes tu ostudnou bouli. Úplně lehce a něžně si s ním začne hrát přes boxerky. K mé hrůze se k ní přidává i maminka, je šílené cítit doteky její ruky na svém penisu. Vím, že za chvíli jej opravdu uvidí. Kristýna už nechce dál čekat.
S úsměvem ke mně vzhlédne.
„Nechej maminku, ať se podívá, ano?“
Ta mě ještě chvilinku hladí přes boxerky, ale vzápětí zahákne prsty za jejich okraje a beze spěchu mě obnaží. Udělám zoufalou snahu se skrýt, ale nedovolí mi to a ruce odtlačí stranou. Mamka i manželka si zblízka
s úsměvem prohlíží moje nejintimnější partie.
Kristýna se nemůže nabažit toho zvráceného pohledu na matku, dotýkající se čuráka svého dospělého syna. Podívá se nahoru do mých očí, pak na dudlík, který u toho ostudně cucám.
Podívá se na maminku. Usmějí se na sebe a vstanou. Maminka mě vezme za paže a povzbudivě pohladí.
„Martínku...musíme to ukázat i sousedovi...“
„Cože?“
„Musíme mu to říct... on je na terase, zavoláme ho sem…“
„Panebože ...to ne! Já nechci! To už je vážně přes čáru!“
„Chceme, abys mu ho vycucal...,“ rozhodla matka.
„Vy jste obě snad zešílely! To nikdy neudělám!“ zařval jsem.
„No tak...buď hodný chlapeček...Udělej to pro maminku, ano?“ trvala
na svém máma.
„Já přece nejsem žádný teplouš! Nenechám si do pusy strčit penis nějakýho chlapa!“ zvolal jsem zděšeně.
„Víme že nejsi... ale bude to tak nejlepší, Martine. Dnes z tebe bude poslušný chlapeček, hodná buzna, která vykouří souseda...“, hrála si se slovy matka.
Očividně ji to bavilo.
Marně jsem se bránil.
Soused přišel jako na zavolanou.
Tohle bylo jistě dohodnuto předem.
Matka mě pohladila po vlasech a donutila mě kleknout si.
„No tak, hezky se ho dotkni! Nejprve přes slipy. Cítíš, jak mu pulsuje vzrušením?“ naváděla mě maminka.
Oněmělý hrůzou jsem přiblížil obličej k jeho rozkroku.
Dívám se na tu bouli a myslím jen na to, že je tam čurák chlapa... a já ho budu mít za chvíli v puse.
Něžně, beze spěchu a násilí, mi k němu matka přitlačila hlavu a já se jej poprvé dotknu ústy.
Natlačí mě ještě víc, mám do jeho rozkroku zabořený celý obličej, dýchám skrz jeho genitálie a cítím jeho chlapský pach. Chvilku mě tak nechá... a pak už to nejde odkládat... pár centimetrů od mého obličeje mu boxerky stáhne...a před mýma očima se vyhoupne jeho penis.
Plný děsu si prohlížím chlapský ocas, který mám za chvilku cucat!!
Obě ženy si dřepnou vedle souseda, každá z jedné strany, abych jim viděl do tváře, bedlivě se na mě dívají, když jej musím, stejně jako dudlík, nejdřív pusinkovat, poté mít na jeho žaludu přitisknuté rty. A pak si jej nechat pomalu zasunovat do pusy.
Saju mu ho pod vedením matky i ženy a manželka mi dává instrukce, jak to dělat správně.
Nakonec se mi soused udělal do pusy.
Jsem zničený, ponížený.
Co jsem to udělal!
Takhle se nechat zmanipulovat!
Chtělo se mi brečet.
Ale maminka mě začala konejšit.
Položí mě na postel, znovu strčí do pusy cumel a pode mě plenky… znovu se dotýká společně s Kristýnou mého "maličkého cvrčka".
Kdykoliv se chci udělat, obě ženy přestanou s drážděním a se slovy, že miminka se přece musí "počurat" do plenek...přiklopí přes něj přední díl plenky.
Kristýna teď nemá manžela, ale malé miminko... na pokyn maminky vytáhne prs a dělá, že mě jde nakojit. Pokládá si moji hlavu do klína a nabídne mi svoje nádherná ňadra...miminka přece cucají maminčiny bradavky.
Konečně mě společně přivádějí k vyvrcholení.
Tak tohle byl tedy pro mě ten nejhorší zážitek v mém životě.
To jsem si alespoň zprvu myslel.
Jenže, když nemohu v noci spát, proč tedy myslím na sousedův penis, na dudlík a na ňadra mé milované ženy, která mě přichází nakojit?
Proč asi?
