Arogantní panička_lekce druhá
O dámičce Janě jsem už psala.
Uplynulo několik týdnů od první naší společné lekce, když mi zavolala její služebná, že ji Jana opět začala psychicky deptat a za každý sebemenší prohřešek trestat výpraskem.
Od jejího manžela se prý dozvěděla, že ji pod záminkou objednání na masáž, dohodl převýchovnou lekci v mém studiu, protože se chovala arogantně k personálu, rozhazovala jeho peníze a nestarala se o nic jiného, než o lenošení a kamarádky.
Jenže na podruhé se Jana už zlákat do mého studia určitě nedá.
Jak to tedy vymyslet?
Služku Anču napadl následující scénář.
Janin manžel měl jet na plánovanou služební cestu.
Nebylo by od věci nějakým způsobem se vnutit do domu a Janě dát lekci přímo před Ančou.
Dostala jsem nápad.
„Co kdybych jí začala psát milostné emaily jako její ctitel a vnutím se k ní na návštěvu, až manžel nebude doma? A potom ji dáme za vyučenou. Ale tentokrát pořádně! A obě!“
„To je výborný nápad, madam,“ souhlasila Anča.
Sedla jsem si tedy k notebooku a nalíčila návnadu.
Drahá Jano!
Možná si na mě pamatujete z večírku, který pořádal můj šéf a váš manžel.
Byla jste skutečně okouzlující. Při pohledu na Vás jsem cítil vzrušení.
Celou noc jsem z Vás nezpustil oči.
Myslíte, že by bylo příliš smělé navštívit vás v tomto týdnu?
Váš manžel odjíždí na služební cestu a Vy budete sama doma. A já bych byl neskonale poctěn, kdybych Vám mohl složit poklonu, předat Vám kytici růží a políbit Vaši kouzelnou ručku. Váš Max
Dámička se chytla prakticky hned.
Odepsala Maxovi, že ji těší, že si všiml její krásy a že ho ráda uvítá ve svém domě na kávu a dortík, který připraví služebná Anča.
V mailu se dále zmínila o tom, jak ji Anča zlobí a jak ji musí trestat, aby si zachovala autoritu.
Vyměnili jsme si ještě pár mailů, ve kterých jsem jako Max trochu přitlačila na pilu.
Navrhla jsem Janě, aby Anču poslala pryč a já jako Max jí dokázal, že jsem lepší milenec, než její manžel.
Chvíli jsem si myslela, že jsem to už přehnala, ale ta nadržená děvka mi dokonce odpověděla, že Anče přikáže čistě povléct postele.
Takže nejenže buzeruje služebnictvo, rozhazuje peníze, které vydělá její manžel, ale ještě mu chce zahnout!
Těš se, mrcho!
Dopsala jsem poslední mail plný lichotek a těšila se na lekci.
Scénář byl rozehrán.
Když Jana přijela na lekci, otevřela jí moje komtesa v oblečku služebné.
Jana se do ní hned pustila, proč není vytřeno a káva na stole.
Já čekala ve vedlejší místnosti, abych v pravý čas vstoupila do děje.
Jana Anču ještě několikrát seřvala a nakonec ji seřezala rákoskou.
Potom vytáhla z kabelky černé erotické prádlo a přikázala Anče, aby jí pomohla převléci a nalíčit.
Anča se začala vyptávat, zda nečeká Madam návštěvu.
„Co je ti do toho, čubko!“ odsekla Jana.
Potom vzala telefon a telefonovala svému manželovi, jak se jí po něm stýská.
Anča se jen ušklíbla.
„Co se tady pitvoříš? Nemáš co dělat? Koukej dovytírat a mazej na nákupy!“ vykřikla Jana.
Zaklepala jsem na dveře.
V ruce jsem držela lahvičku s kyselinou.
„Půjdu otevřít, madam,“ řekla Anča, ale Jana ji zarazila.
„Otevřu sama! Nemusíš vědět, která z kamarádek mě přišla navštívit. Mazej na ty nákupy, seznam máš na stole v kuchyni!“ křikla na ni.
„Jo, kamarádka!“ ulítlo Anče.
„Chceš znovu seřezat?“ zeptala se Jana zle, ale to jsem už já vstupovala do dveří.
Jana ztuhla.
„Asi ruším, co? Ale bylo otevřeno!“ zasmála jsem se.
„Co ty tady děláš? Jak sis dovolila vlézt do mého domu! Ančo, vyhoď ji! A potom taky vypadni! Čekám návštěvu!“
„Aničko, nikam! Jen tady hezky zůstaň, abys připravila své Madam služkovské šaty! Jo, návštěvu? Nejspíš Maxe, co? To já jsem ten tvůj Max, ty děvko!“ řekla jsem zle.
„Zavolám policii!“ vykřikla zděšeně Jana.
„Nezavoláš!“ usmála jsem se a zamávala lahvičkou s kyselinou před Janiným obličejem.
„Co je to?“ zeptala se Jana a vyplašeně couvla.
„Kyselina! A určitě nechceš, abych ti s ní upravila tu tvoji zmalovanou fasádu!“ řekla jsem a otevřela lahvičku.
„Proboha, to né! Udělám všechno, co budeš chtít, ale tohle né! Prosím!“
„Takže: převlíct za služku, dovytírat a potom si vyřídíme ten výprask!“
„Tak aspoň pošlete Anču pryč! Prosím!“ fňukala panička Jana a štítivě se převlékala za služebnou.
„Kdepak! Naopak! Anča bude první, kdo ti vrátí ten výprask. Ale nejdřív, Aničko, umyj jí tu zmalovanou držku tím hadrem na podlahu, co máš v kýblu! Služka přece nesmí chodit nalíčená!“
Anča s radostí poslechla.
Jana začala fňukat.
„Takové ponížení od vlastní služky!“
„Drž hubu a vytírej!“ poručila jsem jí.
A znovu jí zamávala před nosem lahvičkou.
Jana se tedy dala do úklidu.
Když skončila, poručila jsem jí, aby si lehla na lavici, a společně s Ančou jsme jí vysázely sto padesát ran rákoskou.
„Takže ty jsi nejen líná děvka, ale ještě jsi chtěla svýmu starýmu zahejbat! Hm, tak to je opravdu pěkné. Tak, aby ti to nebylo líto, že sis neužila, užiješ si, ale se mnou!“ řekla jsem, když jsme skončily s výpraskem.
Opásala jsem se připínacím penisem a poručila Janě, aby si klekla na kolena.
„Tak ukaž, čubko, jak umíš kouřit ocasy! A Aničko, ty se dívej, jaké špíně sloužíš!“
Jana začala natahovat, ale Anička ji chytla za vlasy a nutila jí, aby sála
umělý penis.
„Víš, co jsi? Obyčejná špinavá kurva! Opakuj to po mně!“ poručila jsem jí.
„Nejsem kurva. Jsem dáma!“ odsekla vzdorovitě Jana.
„Ančo, rákosku!“ zavelela jsem služce.
Ta s radostí přiběhla a Janě znovu vysázela pár pořádných ran na holou.
„Aničko, miláčku, stačí! Prosím! Koupím ti, na co si jen vzpomeneš, jen mě už nebij! Slibuji, že už budu hodná. Budeme kamarádky! Najmu jinou služku a ty se tu budeš mít jako v ráji!“
„Takže jinou služku? Abys ji zase buzerovala a bila? Ty budeš služkou Aničky, ty jí budeš nosit snídani do postele a rozmazlovat ji, než se vrátí tvůj starej. A jestli ne, tak mu zavolám, jaká jsi běhna!“ vyhrožovala jsem Janě.
„Ano! Ano! Udělám vše, co si budete přát! Jen mě už nechte! Prosím!“ „Vstávej a na křeslo!“ poručila jsem jí.
„Co tam budeme dělat? Já musím čůrat!“ žadonila Jana.
„Lehni! A ty ji, Ančo, pořádně přivaž! A nohy nahoru!“
„Ale mně se chce opravdu čůrat!“ „Tak chčij, ty děvko! Pochčij se jako to prase! Nebo chceš vycévkovat?“
„Přece se tady nepočůrám!“ namítala Jana.
Vytáhla jsem cévku a začala ji pomalu rozbalovat.
„Tak jo, zkusím to,“ souhlasila nakonec vyděšená Jana a snažila se vleže vymočit.
Nakonec se jí to přece jen povedlo.
„Ty prase pochcaný! Prý dámička! Podívej se na ni, Aničko!“ řekla jsem a vrazila připínací penis do jejího zadku.
Jana hlasitě naříkala, ale její ocas, který doposud schovávala pod sukní, jí stál jako tyč.
„Drž hubu, nebo zavolám bezdomovce, aby si s tebou užili, ty děvko!“ řekla jsem a začala masírovat Janin ocas.
Pohrůžky, dráždění ocasu a prostaty udělaly své.
Jana se vystříkala do mé dlaně.
Lekce skončila.
Když se vydýchala a sundala paruku, stál přede mnou urostlý mladý sportovec a šťastně se na nás usmíval.
„Tak to bylo super, madam! Jana vám moc děkuje za nezapomenutelnou lekci. A vám, komtesko Moniko, za bezchybné zahrání role Aničky! Snad vás ten výprask ode mě moc nebolel.“
„Určitě ne tolik jako tebe,“ usmála se Monika a šibalsky Janu ještě na rozloučenou plácla po zadku.
